Kniha je první českou přehlednou historií česko-německého vztahu od sklonku 18. století do roku 1918. Na rozdíl od běžných pojetí, soustředěných jen na dění v českých zemích, rozšiřuje svůj pohled též o vlivy rakouské a říšskoněmecké. Z titulu knihy, v české i zahraniční literatuře hojně citovaného, vyplývá, že se neomezuje jen na vzájemné nepřátelství a konflikty, ale zachycuje i soužití obou až překvapivě blízkých a vlastně příbuzných komunit. Kniha, v četných recenzích oceňovaná pro svou objektivitu, se stala jedním z nejúspěšnějších děl české historiografie. Protože autor byl jedním z historiků, kteří za tzv. normalizace měli zakázáno své povolání, vyšla poprvé jako disidentský samizdat, podruhé ve známém exilovém vydavatelství manželů Škvoreckých v Torontu a po listopadu 1989 v nakladatelství Academia, v Německu pak ve dvou vydáních v předním nakladatelství R. Oldenbourg Verlag v Mnichově. V současném vydání připojuje autor, jeden z prvních signatářů Charty 77 a dvacet let dělník v hydrologickém podniku, vzpomínkovou studii o obtížných okolnostech vzniku knihy na pozadí dělnického prostředí a také života v tehdejším disentu, zvláště velké diskuse o odsunu, která se zde v 80. letech vedla.