Další monotematické číslo historického časopisu se věnuje široké a pestré problematice mezilidských vztahů mezi vojenským živlem a českým městským i venkovským obyvatelstvem raného novověku. Výběrově poukazuje na konkrétní podoby soužití vojáků s prostředím, v zásadě silně antimilitantním, i na všední den prostého člověka v tíživé době, soustavně vystaveného vojenským požadavkům. Ty se neomezily na urážky, psychický nátlak a krádeže, ale často dospěly až k otevřené fyzické agresi, jak ji zachycují mnohé narativní prameny z dané doby – těm rovněž poskytují autoři studií adekvátní prostor. Na druhou stranu nelze opomíjet fenomény spolupráce mezi civilním obyvatelstvem a armádou, kolaborace, odchodů mužů z venkovského prostředí k vojsku, vzniku přátelských vztahů mezi vojáky a obyvateli, a v neposlední řadě pak existenci obranných mechanismů a způsobů vyrovnávání se s válečnou realitou. Převažují příspěvky obracející se do období třicetileté války, zkrátka ale nepřicházejí ani války mezi habsburskou monarchií a Pruskem v 18. století a osmanská hrozba, reprezentovaná zde mimo jiné dvěma studiemi slovenských odborníků. Studie doplňuje řada recenzí a zpráv o konferencích a přehled a anotace kvalifikačních prací studentů raně novověkého semináře Ústavu českých dějin FF UK.