Samostatnou přílohou RR č. 93/2013 je audiokniha: Martin Ryšavý čte svůj román Vrač, s originálním hudebním doprovodem Bouchacích šroubů, Pavla Kopeckého a Petra Vokála.


Úvod zimní RR patří další z esejí Adama Drdy, které portrétují mimořádné osobnosti české společnosti: tentokrát autobusáka s „občanskou kuráží“ Rudolfa Berezu. Jörg Bernig, současný „německý autor nostalgických veršů o hraničních územích našeho životního prostoru, má zážitek hranice v těle: jeho předkové byli v kritickém období moderních evropských dějin vystěhováni z rodného statku v pohraničí Čech“, poznamenává překladatelka Věra Koubová k výboru z básní s titulem V zaniklých říších. „Dovolili mi vrátit se. A přišla jsem se rozloučit.“ – Hana Bořkovcová si psala po návratu z koncentračního tábora zápisky, jejich výběr připravila Hana Kosáková.
Blok současné české prózy zahrnuje texty tří autorek: Lucie Holé, Sáry Vybíralové a Ivany Myškové. „Mé dceři bylo již 19 let, když jsem se sešel se svým přítelem Kajetánem v Petrohradě. Tenkráte byl leteckým instruktorem mladých kadetů letců na Krymu. Chodil jsem s ním a se svou dcerou po petrohradských parcích a užívali svých volných chvil vzpomínajíce na Oxfordskou universitu, jejímiž odchovanci jsme oba byli. Pak přišel ale prokletý den. Kajetán totiž potkal svého přítele Eisensteina, který nám vyprávěl o svém novém plátně ,Běh života‘.“ – Martin Machovec pokračuje v seriálu o neznámých textech či autorech a uvádí dosud nepublikované práce Pavla Svobody, spolutvůrce „trapné poetiky“ a souputníka Ivo Vodseďálka a Egona Bondyho. V seriálu Scenáristická dílna se představuje Anna Bobreková.

Velký blok textů patří Robertu Musilovi: vedle jeho „sebeironicky vyznavačské“ eseje O knihách Roberta Musila připravili Radovan Charvát a Marek Vajchr pro RR výbor ze svědectví spisovatelových současníků, které uspořádal Karl Corino v knize Vzpomínky na Roberta Musila (2012). Tento další z „kolektivních portrétů“ publikovaných v RR ukazuje jednoho z největších světových spisovatelů mimo jiné jako „osobnost, pro niž se románová tvorba, její reflexe a ohlas staly určujícím smyslem vlastní existence“. Elias Canetti vzpomíná: „Neúčastnil se nepřesných hovorů; ocitl-li se mezi obvyklými tlachaly, kterým se ve Vídni nedalo vyhnout, stáhl se do své ulity a zmlkl. Doma se cítil mezi vědci a působil pak přirozeně. Předpokládal, že se vychází z něčeho přesného a k něčemu přesnému se směřuje. Pro spletité cesty měl jen pohrdání a nesnášel je. Ale v žádném případě nehledal jednoduchost, měl neomylný instinkt pro nedostatečnost jednoduchých řešení a byl schopen je detailní charakteristikou úplně znemožnit. Jeho duch byl příliš bohatě vystrojen, byl příliš aktivní a naléhavý, než aby ho jednoduchost uspokojovala.“
„Musilova ,plasticita‘ řeči je přesně budovaná, ale zároveň je v ní cítit tělesnost života, lidí. Četba takového textu pak může procházet celým tělem a představovat svého druhu fyzický výkon, který setkání s románem navozuje. Kdybych chtěl být expresivní, mohl bych říct, že četba tohoto autora je polykáním menších či větších soch a sošek,“ píše Viktor Karlík na okraj výtvarných prací inspirovaných četbou Muže bez vlastností.
Objekty Petra Stibrala a jejich autora představuje Iva Mladičová, text Magdaleny Juříkové provází lepty Marie Blabolilové, rozhovor doplňuje fotografie Petra Kubína. Typograf František Štorm Revolver Revue poskytl výňatky z obrazovo-textového deníku, grafik Karel Haloun se v tomto čísle věnuje výtvarnému potenciálu plísní a designér Petr Babák se zamýšlí nad Monstry. V rubrice Ateliéry je přiblíženo pracoviště malíře Lubomíra Typlta. Ani v zimní Revolver Revue nechybí obvyklý kritický Couleur.