Představte si, že je vám devět a těšíte se na narozeninový citronový piškot s čokoládou, ale místo citronů z něj najednou cítíte zoufalou samotu své maminky. Že je vám dvanáct a z chuti maminčiny večeře poznáte, že je tatínkovi nevěrná. Že je vám dvacet a z vlastnoručně připravené večeře cítíte...
číst celé
Představte si, že je vám devět a těšíte se na narozeninový citronový piškot s čokoládou, ale místo citronů z něj najednou cítíte zoufalou samotu své maminky. Že je vám dvanáct a z chuti maminčiny večeře poznáte, že je tatínkovi nevěrná. Že je vám dvacet a z vlastnoručně připravené večeře cítíte továrnu... Pro mladičkou Rose se její neobyčejné nadání ochutnávat emoce těch, kteří jídlo připravili, stane utrpením, s nímž se musí naučit žít. Stejně jako s poznáním, že nikdo v její rodině není takový, jak se navenek jeví. Americká autorka napsala půvabný rodinný román o podivuhodné dívce a její zvláštní rodině, prodchnutý dojemně melancholickou atmosférou.
Líbezná a hloubavá kniha… Rose studuje svůj svět s pečlivostí vědce, ale své poznatky zaznamenává očima a řečí básníka.
schovat popis
Recenze
Pokud čekáte odpočinkovou knihu, u které se pobavíte...toto určitě nedoporučuji - kniha je velmi dojemná.
Kniha se čte rychle ačkoli nemá nijak velký spád jako třeba u napínavých knížek. Avšak poprvé jsem se setkala s knihou, kde sledujeme životní vývoj hlavního hrdiny. Bylo to netypické i ve stylu psaní, ale jak říkám, svůj účel kniha splnila. Odpočala jsem si u ní, abych se mohla následně věnovat složitější četbě do školy.
Samotná Rose není ničím výrazná osoba. Ani její rodina. Ani žádná jiná postava vystupující v knize. Jsou to prostě normální lidé, které ničím nevyčuhují a které běžně potkáváte na ulici. Tudíž jsem si k žádné z postav nevytvořila vztah.
Knihu i přesto hodnotím kladně a doporučuji k četbě. Je to milá oddechovka u které se člověk nasměje.
Bavilo mě objevování jednotlivých složek jídel a spojování jich s emocemi. Bavilo mě, když Rose sama uvařila jídlo a pak ho jedla a cítila, co cítí. Před spaním mě bavilo přemýšlet o tom, kdybych měla tuhle schopnost, jak by mi jídla chutnala? A jak by chutnalo mnou uvařené jídlo mě? A jak moc je opomíjená lidská složka v přípravě jídla. Líbilo se mi, když Rose chutnala pečivo.
Trošku mě nebavila její rodina. To byla ta nejvíc komunikace neschopná parta lidí na světě. Se nedivim, že chtěl Joseph zmizet. A taky, že se mu to povedlo. Bylo zvláštní nechat na 291 stránkách uplynout velký kus života holčičky se superschopností poznávat v jídle emoce. Je to zvláštní nápad, ale skvěle zakomponovaný. Protože, kdo prostě vymyslí takovou superschopnost?
Zkuste se nad tím taky zamyslet, protože možná je to možný přenášet špetku sebe do jídla, který připravujeme. A myslet na to, co asi je ukrytý v jídle, který jíte. Který pro vás někdo uvaří. Já se na to teďka zas budu chvilku soustředit a hrozně se mi ten nápad líbí.
Jsem moc ráda, že jsem si knížku přečetla. Byla zvláštní. Ale ten název Zvláštní smutek citronového koláče, ten je prostě super!
Ale je tu jedno velké ALE - a to je hlavní hrdinka.
Nechápejte mě špatně, Rose je hrozně milá a sympatická. Ale když u sebe někdo objeví schopnost cítit z jídla emoce druhých, čekala bych, že ho to trochu změní. Zdálo se mi ale, že Rosina postava jakýkoli vývoj postrádala a po celou dobu jsem měla dojem, že je to prostě ta samá holčička bez ohledu na to, kolik let od začátku příběhu uplynulo.