Košík
zboží
(prázdné)
Zázemí
102
Kč
Druhá kniha autorky románu Hruškadóttir (2008), jednoho z nejúspěšnějších prozaických debutů posledních let, oceněného Cenou Jiřího Ortena. Ani deník, ani vzpomínky, ani obrázky ze života. Drásavá elegie o ztrátě města, domu, pokoje; babičky, s níž člověk sdílí tvář. Román dosud nenarozených...
číst celé
Nakupte společně
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
Podobní autoři
Štítky knihy
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Hodnocení štítků
V tuto chvíli není co ohodnotit.
Klikněte na štítek, který se více hodí k produktu.
![]()
Nyní následuje 5x hodnocení štítků ostatních.
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu -
Levná doprava doslova za pár kaček -
Spokojení zákazníci známka kvality -
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy -
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Hodnocení
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
LeDo
Tuhle útlounkou knížečku nemůžu doporučit všem, mnohé totiž nebude moc bavit. Já jsem z ní ale byla opravdu nadšená. Moc se mi líbila už autorčina prvotina Hruškadóttir, která má ale univerzálnější příběh a víc odsýpá. Tady autorka vzpomíná na milovanou babičku a tím pádem i na dětství, minulost, váhá nad budoucností. Text je spíš hodně pocitový, úvahový, poetický, mně to ale velmi vyhovovalo a doporučuju.
Arienai
Příběh, který vlastně většina z nás zná, trochu jinak, na jiném místě. Osobní zpověď, která se zavrtá hluboko a nepustí. Každý si v sobě uchováváme něco z letních prázdnin, kdy jsme jezdili k babiččce - něco z jejích příběhů, slov, vůně a gest. Možná máme dokonce barvu jejích očí, možná je má i naše dítě. Každý v sobě máme prostor, do kterého nikoho nepouštíme, kde se skrývají bolesti dětsví i dospělosti. Třeba to, kdy rameno, o které jsme se jako děti opíraly, najednou potřebuje naopak naše objetí. Jak se vyrovnat s odchodem milovaného člověka, se "ztrátou města, domu, pokoje, gauče, kde se sedí "na žlutym"? Kde najít ten dlouho očekáváný, ale pouze abstraktní klid dospělosti? Po svatbě? Po narození dětí?
Aoishiro
Jana Šrámková nemohla zklamat. Zázemí je strašně intimní a JŠ pouští čtenáře tam, kam málokterý spisovatel. Je hrozně poetická a pak vás překvapí scénou, kterou byste ani náhodou po všech těch poetických obrazech nečekali. Je to obraz, jehož součástí byste chtěli být a musím říct, že číst tuto knihu byl pro mě osobně velký zážitek a rozhodně jsem ji nečetl naposledy. Mimochodem: Poprvé lituju, že Božena Němcová napsala Babičku. Kdyby to neudělala, tahle kniha se tak mohla jmenovat a byl by to skvělý název.
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
