Blíží se Vánoce, svátky klidu a míru, a tak je potřeba trochu přitvrdit. Zapomeňme na chvíli na příslib nebeského království a věnujme se lidem, kteří se rozhodli vybudovat nebe na zemi. Někteří o tom jen teoretizovali, ale našli se i tací, kteří neváhali vzít do rukou zbraně a svému snu obětovat vlastní a mnohdy i cizí životy. Ti lidé stále chodí po tomto světě; a jelikož člověka definuje především to, co prožil a čemu věřil v onom klíčovém období mezi patnáctým a pětadvacátým rokem života, lze říci, že jejich boj dosud neskončil. Těmto lidem a jejich boji je věnován tematický blok tohoto čísla.

V čísle najdete samozřejmě i spoustu textů něžných a mírumilovných, a tak si na své přijde každý. Hlavním tématem je ale opravdu boj. Je skvělé, že se nemusíme příliš rozněžňovat, zvláště v této roční době, kdy to za nás s radostí udělají jiní. Přesto, jedná se o dobu bilanční a výhledovou, a tak si stanovme alespoň priority. Boje mohou být různé, ale cíl všech upřímně míněných bojů je vždy stejný: zůstat sám sebou. O to usilujme i v příštím roce. Slovem i činem, perem i mečem, ohněm i vodou, chlebem i kamenem bojujme o to, abychom se nezpronevěřili tomu, v co věříme. Zatím se nám to moc nedařilo, ale kdoví, zítra může být všechno jinak.