Kdy si první člověk vpravil pod kůži barvící pigment? Jistotu nebudeme mít nikdy, ale každopádně již víme, že tetování provází lidstvo nejméně po dobu 5300 let. Nejstarším důkazem je totiž mumie alpského Ötziho, který má na těle řadu modravých čárek; dost možná nikoliv z krášlicích, ale z léčivých či magických důvodů. Lidé tak činili kvůli svému „zkulturnění“, z rituálních důvodů, ale i proto, aby jiným sdělovali, že někam patří, že dobře válčí, že dospěli anebo že někoho milovali natolik, že si jej vepsali nejen do srdce, ale i pod kůži... Důvodů je tolik, jako tetovacích jehel celého světa. Evropa po celá staletí vytěsňovala tetování ze svého středu, ale nejen od původních Polynésanů – ano, na lících zdobených Maorů či Markézanů! – se tomuto umění opět přiučila. Z těl námořníků, cirkusáků a kriminálníků, osob z okraje společnosti, pak „kérky“ pozvolna pronikly až mezi světovou smetánku a nynější celebrity, jež se bez tetování necítí sexy. A proč si s tím „zákrokem“, jenž je bolestivý a při němž stále trochu teče krev, nedají lidé pokoj ani po těch 5300 letech? To všechno i za pomocí více než 100 dobových i současných ilustrací, naznačují fascinující dějiny tetováže, které na českém knižním trhu chyběly.