Maková panenka a motýl Emanuel patří mezi krásnou československou animovanou klasiku, která se mi v dětství moc líbila. Myslím, že i v současné době může děti zaujmout a třeba moje neteřinky si tyto příběhy velice oblíbily. Pro mě osobně je nezapomenutelnou součástí celé té parády hlas pana Vlastimila Brodského, který vše krásně vypráví. Tyto příběhy byly pěknými večerníčky, i když samozřejmě existovaly večerníčky ještě mnohem oblíbenější.
O makové panence a motýlu Emanuelovi jsem viděla už hodněkrát, protože za mého dětství to byl velmi oblíbený večerníček, ale já jsem mu nikdy nijak zvlášť nepřišla na chuť, asi kvůli tomu nesourodému vztahu mezi Makovou panenkou a Emanuelem, protože mi bylo motýlka vždy líto, když se Maková panenka točila kolem někoho jiného, a on byl smutný, na moji dětskou dušičku to působilo docela depresivně. Na druhou stranu byli i epizodky, které se mi vyloženě líbili, a musím uznat, že je to opravdu nádherně nakreslená pohádka.
Ačkoli byl tento večerníček natočen podle knihy Václava Čtvrtka, jehož dětské knihy se mi líbí (zvláště Šejtroček, víla Amálka), v dětství ani v současnosti mě příliš nezaujal. Důvod mého vlažného přijetí není v animované podobě, jakou postavičky měly, jejich výtvarná podoba je hezká. Příčinu bych hledala v předloze, je tu sice pohádkový svět, který je pro Čtvrtka tak příznačný, ale jednotlivé příběhy se mi nezdály dost zajímavé, zaujala mě jen moudrá makovice a také příběh o dělostřelci Praskavci. Přesto si myslím, že příhody Makové panenky a motýla Emanuela patří mezi slušné večerníčky a mnoha dětem se budou líbit.
Recenze