Mám docela ráda osobní blogy s historkami ze života. Taková malá úchylka, no... A tak když ke mě doputovala nabídka přečíst si knihu jedné z údajně nejvtipnějších současných amerických blogerek, kterou oceňují i známé osobnosti (třeba Neil Gaiman, spolu s Terrym Pratchettem autor mých oblíbených Dobrých znamení, nebo Will Wheaton, hvězda ze Star Treku a úhlavní nepřítel Sheldona Coopera), nezaváhala jsem ani na chvíli. A dobře jsem udělala, protože si vážně nepamatuji, kdy jsem se naposledy u knihy smála nahlas.
Jenniny historky jsou opravdu zábavné. Nuzné dětství na texaském venkově v rodině s šíleným otcem, vycpavačem zvěře (Tátova dodávka, především valník, připomínaly Danteho peklo, kdyby ovšem Dante někdy zavítal na texaský venkov a poznal, co obnáší.), vlastní sociální fóbie, vyznačující se strachem z lidí, panickými záchvaty, obscesemi a anorexií, traumata ze školy (zejména historka s inseminací krávy), seznámení s budoucím manželem, zdravotní potíže... Ostatně, stačí si přečíst jen názvy kapitol:

Když člověk zjistí, že potřebuje prezervativ zvící paže, je načase přehodnotit některá životní rozhodnutí
Jestli vidíš moje játra, tak jsi už moc daleko
Aby bylo jasno: My s kozami nespíme
Zapíchnutá kuřetem
Holé krysy: Pro děti zdarma
Nemůžeš se vrátit domů (jinak tě roztrhají divocí psi)

Tahle knížka asi nebude pro každého, buď Vás nadchne a pak ji zhltnete na posezení, nebo si začnete klepat na čelo a chytat za žaludek už po prvních několika stránkách. Patřím k té první skupině, bavila jsem se výborně, aniž bych pátrala po tom, zda se to fakt stalo. schovat popis