Mlžné kameny stejně jako předchozí kniha působí hodně pohádkově, téměř jako dětská kniha. Dějí se v ní neuvěřitelné věci, spousta magie, temna i dobra. Spousta nereálnosti, fantasy prvků, ale v našem světě. I když stále nechápu, jaká je vlastně doba...

Obsahuje místy rozsáhlé popisy, které mohou působit dost zdlouhavě, stejně jako jména postav, které jsou téměř vždy v celém znění. Občas se mi to zdálo dost otravné, číst vždycky celé jméno i s příjmením. Ale mělo to zase své kouzlo. Při čtení knihy jsem proto měla dost rozporuplné pocity. Chvíli mě to bavilo hodně, později méně.
Co se týče děje, opět dochází jen k malému posunu. Snad jen o dva nebo tři dny. Kniha díky tomu působí trochu jako natahovaná na skřipec. Kromě dlouhých popisů se toho v ději moc nestihne stát a už je konec knihy. Kdyby z celé série byla jedna velká kniha, možná by to působilo jinak.

Stále se příběh odehrává z dvou pohledů, Cataliny a Jordiho. Dozvěděla jsem se sice nějaké nové detaily o rodině hlavní hrdinky, ale stále jsem nechápala nic konkrétnějšího ohledně stínů nebo harlekýnů. Schází mi nějaké objasnění, abych věděla, o co tam jde, co jsou zač, kde se vzali. Malý náznak už tam byl, jen malý. Více se snad dozvím v poslední knize...

V mnoha momentech jsem se cítila docela zmateně. Ale to nic nemění na tom, že tato kniha je lehké čtivo pro oddech. Nic náročného, nic dlouhého. Prostě jen taková rychlá jednohubka, která je zajímavá a zvláštní a je ideální po něčem těžším... schovat popis