Z první knihy od Petry Dvořákové jsem nadšená. Autorka umí bravurně vykreslit charaktery, nikdo není černý nebo bílý, každý má své dobré stránky, stejně jako chyby. A přesně takoví lidé jsou. Něco udělají s dobrým úmyslem, ale skončí to katastrofou. Snaží se, seč jim síly stačí, ale nakonec je okolnosti stejně pohřbí a oni zahučí do bahna.
Pro mě byl Hynek sympatický. Měl své chyby a mít ho za manžela, beztak bych ho hnala, ale jako nestranný pozorovatel jsem s ním sympatizovala. Vlastně mě nakonec i mrzelo, že v tom špitále zůstal. Jinde by mu možná bylo líp.
Nemocniční prostředí bylo vykresleno naprosto bravurně. Každá sestra jiná, každý doktor jiný. Staniční jako přes kopírák, co jsem slyšela od holek ze zdravky, jejich staniční byla taky pořádná stíhačka. Asi se to na té pozici nějak dědí. Je vidět, že si na knize dala autorka záležet, nepíše žádné blafy, naopak, všechno je psáno s přesností a jistotou, každá operace vám probíhá před očima. No a že je nemocnice jeden velký byznys, to není žádné překvapení. Je skvělé, že autorka nic, o čem píše, neodsuzuje. Tak to zkrátka je, předkládá skutečnost čtenáři, ale nepodsouvá mu žádná stanoviska, ať si na to každý udělá názor sám.
Po dlouhé době nějaký obyčejný příběh ještě obyčejnějšího člověka, který mě stáhl k sobě a nepustil. Knihu jsem musela dočíst během jediného dne, autorka píše velice čtivě. Přestože se nejedná o žádný převratný příběh s mimořádnou zápletkou, právě takové obyčejné příběhy skutečných lidí potřebujeme. A Petra Dvořáková je psát umí. schovat popis