Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…
- Nakladatel: Host
- Kód:
- Rok vydání: 2017
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Hardcover mit Schutzumschlag
- Počet stran: 310
- Šířka balení: 14 cm
- Výška balení: 20.8 cm
- Hloubka balení: 3 cm
- Váha balení: 403 g
Recenze
Kniha je rozdělena do tří části. V prvních dvou částech je vypravěčkou příběhu Mira, v části třetí se setkáváme s příběhem Hany... Román je velmi čtivě napsaný, příběh je místy velmi silný, několikrát jsem musela knihu odložit, abych se "vzpamatovala." Tato kniha rozhodně není posledním titulem, který jsem od Aleny Mornštajnové četla. Doporučuji přečíst všem, je důležité, abychom nezapomněli na minulost.
A žloutkové věnečky? To je nezapomenutelný. Kniha je úžasná, čtivá, velice dobře napsaná, určitě se pustím do další.
Ukáz: Duše, která dělá člověka člověkem , ve mě nebyla. Odjela s mou rodinou na východ, ztratila se v ulicích terezínského ghetta, uvízla v dobytčím vagonu mířícím na východ, rozpustila se v táborovém bahně a shořela v osvětimských pecích.
Jak ale zapomenout na lidi visící na elektrickém plotě, těla roztrhaná psy, na nekonečné průvody dětí, žen a mužů mířících od vlaku přímo do plynových komor. Jak můžu zapomenout na zoufalství v Trudiných očích, když se dozvěděla, že její děti odvedli do plynu?
Zapomenout jsem nemohla, vzpomínky mám vytetované v hlavě navždy jako číslo na levém předloktí.
Ze začátku knihy jsem byla celkem rozpačitá. Ano, Alena Mornštajnová píše velmi čtivě, takže se mi to četlo samo, ale nevím no. Mira mi že začátku přišla jako umíněné děcko, co nedostalo svůj věneček. Události, které se staly potom a celý vývoj jejího charakteru mě překvapil a dostal mě na její stranu.
Číst posledních 30 stran pro mě bylo utrpení. Syrovost s jakou je popisováno utrpení lidí v Osvětimi jsem nedokázala pochopit. Jak se tohle mohlo stát? Jak tohle může člověk člověku udělat? Ze začátku jsem nechápala Hanino podivné chování, nenávist vůči Horáčkovým a spoustu dalších věcí, ale přesně tehdy, když jsem četla její část příběhu, jsem vše pochopila. Kdo by ustál tíhu tohohle všeho? Byla zlomená.
Člověk si uvědomí, kolik neštěstí může stát jedno rozhodnutí. Ukazuje nám, kolik zvládne lidský člověk unést bolesti.
Příběh Hany a Miry je naprosto úžasný. Pane jo, dotýká se mě o to víc, že je napsaný českou autorkou popisuje život u nás v Čechách a co víc popisuje příběh kousek od mého domova.
VŠICHNI SI JI PŘEČTĚTE protože je překrásná a podávána citlivou formou. Alena Moršntajnová je podle mě skvost české literatury.
Jako první mě zaujala obálka. Žloutkový věneček. Zajímalo mě, jak to s knihou souvisí? Odpověď jsem zanedlouho vyčetla a obálka začala hned dávata větší smysl.
Samotný děj je velmi silný, z některých částí mě opravdu až mrazilo. Autorčin styl psaní jsem si taky zamilovala a knížka se tak hezky četla.
Kniha je rozdělená na tři části, má zajímavý děj s židovskou tématikou, což mě hodně bavilo. Je o holčičce jménem Mira a její tetě Haně.
Musím říct, že to bylo zajímavé čtení, kniha se četla rychle. Doporučuji.
Není to zrovna lehké čtení, přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout a ještě dlouho po dočtení mnou kniha rezonovala.
- SILNÉ EMOCE
- SILNÝ PROŽITEK
- SILNÉ UTRPENÍ A BEZNADĚJ
- A HLAVNĚ SÍLU BOJOVAT A NEVZDAT SE
Hana se četla velmi dobře, kapitoly na mě byly tak akorát dlouhé a hlavně textu se dobře porozumělo a snadno v něm orientovalo. Autorce tleskám, zachytila poutavou formou osudy lidí v nelehké době.
A ještě víc mě těší, že se tak skvělý příběh narodil z pera české autorky.