Košík
zboží
(prázdné)
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg.
Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se...
číst celé
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg.
Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?
- Nakladatel: Host
- Kód:
- Rok vydání: 2020
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 184
- Šířka balení: 13 cm
- Výška balení: 19.6 cm
- Hloubka balení: 2.1 cm
- Váha balení: 304 g
Recenze
Za mě zatím nejemotivnější kniha, co jsem letos četla (z celkem 25 knih)! 👏 Navíc střídání kapitol, kdy něco vypráví matka a něco Barča bylo opravdu dobré. Výborná kniha, doporučuju. 👍 I když mi je z ní hrozně smutno. Smutno z toho, že tohle se děje i v realitě.
Krátká knížka, ale velmi syrová a smutná.
Kuře melancholik z 21. století, z úplné rodiny.
Novela prostřednictvím pohledů matky a náctileté dcery zachycuje vnímání vzájemných vztahů.
Zarámování motivem vrány je plně funkční - od obrázku až po závěrečnou pointu.
Rozčlenění příběhu pomocí vraního komentáře je zajímavé.
Petra Dvořáková opět přesvědčila, že se jako vypravěčka dokáže vžít do různých postav.
Ilustrace Terezy Basařové navozují pocity dospívající hrdinky.
Na malém prostoru vykreslen silný příběh. Potřebná kniha.
Velmi silný příběh, který jsem si okamžitě oblíbila a nemohla se od něj odtrhnout, dočítala jsem až do pozdní noci, abych zjistila, jak to s Bárou bude.
Nejprve jsem si říkala "12? To asi nebude úplně vyspělá, vždyť je to pořád dítě" ale opak je pravdou, Bára je na svůj věk velmi vyspělá a má střízlivý pohled na svět, což se jen tak nevidí a dělá to zní suprovou hlavní hrdinku.
Doporučuji :D
Ilustrace krásné. Důležité téma. A i když jsem v to nedoufala, překvapivý konec. Bylo mi Báry hrozně moc líto, že si tím vším musí procházet. Knihu by si měli lidé přečíst ať otevřou oči a vidí, co se kolem nich děje.
Krásně zpracováno, určitě se k ní ještě někdy vrátím. Doporučuji!!!
PS: dozvíte se, proč se to jmenuje tak, jak se to jmenuje
Kniha od první věty čtenáře strhne a nepustí. Autorka skvěle přepíná mezi vyprávěním jednotlivých členů rodiny. Bez chaosu, jasně a zřetelně.
V příběhu jsou skvěle vystiženy emoce a rozumové pochody. Kniha má 182 stran, přesně tak akorát, aby příběh hezky plynul a nenudil. A tak akorát, aby bylo vše odvyprávěno. Další plus za výtečnou obálku a ilustrace v knize.
Nečekala jsem lehké čtení, přesto na tuto knihu se nejde připravit. Ještě nikdy jsem neměla takovou chuť hrdinku obejmout, pohladit a její rodiče proplesknout. Je děsivé, jak se může ve zdánlivě běžné a standartní rodině cítit obyčejné malé dítě, kterému se nedostává pochopení, lásky ani zájmu, i kdyby se přetrhlo. Matka je zde něco neskutečně odporného, to je opravdu za hranici chápání. Už jen to, jak mladší dcerku nazývá, jak s ní mluví, mi do očí vhánělo slzy. Opravdu syrové a varovné vykreslení nefunkční rodiny a i přes jistou snahu málo důsledné školy..
Ani nevím, jestli to nazývat příběhem, byl to spíš sled utrpení Báry, týrání mělo vždy plus mínus stejný průběh, nebyl tam žádný posun, žádná zápletka, žádný vývoj postav, které navíc byly velmi jednoduché a jednoznačně charakterově vymezené.
Vrány je moje první kniha od autorky Petry Dvořákové a jsem uchvácená doopravdy.
Do dvanáctileté Bary jsem se v cítila, ale nehorázně mě štvala její maminka já se ji fakt snažila porozumět, ale nějak mi to nešlo prostě .
A ta obálka a ty ilustrace v knize jsou nádherné, jako velká milovnice umění jsem byla okouzlena jak je tato kniha příběhem i celkově vzhledem vypracovaná.
O Petře Dvořákové jsem věděla, zaznamenala jsem, jaké knihy píše, ale nikdy jsem po nich nesáhla. No a pak přišel boom s knihou Vrány, u kterých jsem měla pocit, jako asi každý čtenář, že je prostě nesmím minout.
Kniha vypráví o jedné rodině, uvnitř které se na první pohled může zdát, že je vše v pořádku, ale postupem času zjišťujeme, že v pořádku není vůbec nic.
Je to takové nenásilné nahlédnutí na běžný život v této rodině, kniha nijak nehodnotí jednotlivé jednání, zkrátka ho popisuje.
Postupem času při čtení začnete mít takový zvláštní pocit na hrudi a ten vás už neopustí.
Spíše je tato kniha určená pro dívky a ženy, mimo jiné i proto, že se v této knize řeší ženské záležitosti, které asi muže nebudou zajímat. Autorka používá úsporný styl psaní včetně běžného hovorového jazyka. V knize se střídá vyprávění z pohledu Báry a její mamky, což je fajn, protože tak můžeme nahlédnout do myšlenek obou postav. V této knize sledujeme vztahy mezi Bárou a jejími rodiči. Bára je dospívající dívka, která si příliš nerozumí se svoji mamkou, a pak dochází k různým nesvárům.. Ve škole je vzorná studentka, má dobré známky a nikdo z učitelů nemůže na ní říci ani jedno špatné slovo, jenže její mamka to vidí jinak. Bára ráda maluje a v malování ji také podporuje mladý učitel Frodo..
Jedná se o novelu, takže jsem předpokládal, že bude překvapivý závěr, ale určitě jsem neočekával takový závěr, který autorka vymyslela, protože pro mě byl skutečně překvapivý a vyrazil mi dech..
Kniha se celkově četla dobře, akorát jsem si musel zvyknout na úspornější autorčin styl. V knize se také vyskytuje na samostatných stranách příběh vrány, který je popsán pár větami. Kniha má pěkný přebal a rovněž se na počátku knihy vyskytují ilustrace. Myslím si, že knih s námětem, které autorka zpracovala, bude v knižním světě hodně a že autorka nepřinesla nic nového, co by tu ještě nebylo. Na druhé straně je určitě dobře, že tento námět – vztahy mezi dospívajícími dětmi a rodiči - je v knihách připomínán a díky tomu si někteří rodiče můžou uvědomit chyby ve své výchově a přehodnotit je, zamyslet se nad výchovou svých dětí a zlepšit s nimi vztahy..
Bára byla úplně normální, citlivá, přemýšlející 12leta holka, kterou psychicky týrala její matka.
Smutný, silný příběh nepochopeného dítěte.
Musím říct, že ačkoliv je tato kniha velice tenká a příběh tedy sledujeme jen krátkou dobu, tak mě absolutně dostala, hlavně ten konec, který jsem ještě pořád nerozdýchala.
- novelka - má asi 180 stránek - vypráví o dvanáctileté Báře a její rodině. Matka knihovnice a perfekcionistka, která nadržuje své první dceři, Katce. Katka, ta hodná, poslušná dcera. Bára je pravý opak - energetická, snílek, začínající umělkyně, nepořádná a drzá. A otec, něco mezi cholerikem a flegmatikem, workoholik. Někdo by řekl - úplná rodina, dvě dcery, ve škole se jim daří, rodiče mají práci, ti se musí mít skvěle - jenže nedejte na první pohled. Tahle rodina není v pořádku.
- nelíbila se mi ani jedna postava, a to nevím, jestli to brát jako dobrou, nebo špatnou vlastnost. Katka byla spratek, otec enigma - jeho změny nálad a v tak krátkém časovém úseku? Nechápu. Bára, díky své optimistické stránce nezapadá do obrazu domácnosti, který má v hlavě její matka. A matka, největší kámen úrazu. Věčně nespokojená, neklidná, výbušná.
- příběh postrádá dynamiku, gradaci
- nejsem matka, takže nemohu soudit, ale takhle to chodí v rodinách?
- vulgarismy
- žádná hloubka (asi jsem necitlivá)
- bizarní a absurdní - příběh se mi nezdál tak moc aby konec dospěl k tomu, k čemu dospěl
- čteno dva dny, na čtyři otevření