Na samém počátku Schlinkova románu stojí událost ryze osobní, ne-li přímo soukromá: totiž onemocnění žloutenkou. V jeho průběhu však dojde k přesahu, který se bezprostředně dotýká osudu a svědomí jednoho z největších evropských národů. Když se patnáctiletému chlapci Michaelu Bergovi udělá na...
číst celé
Na samém počátku Schlinkova románu stojí událost ryze osobní, ne-li přímo soukromá: totiž onemocnění žloutenkou. V jeho průběhu však dojde k přesahu, který se bezprostředně dotýká osudu a svědomí jednoho z největších evropských národů. Když se patnáctiletému chlapci Michaelu Bergovi udělá na ulici zle, pomůže mu jistá žena, Hanna Schmitzová. Hoch ji později vyhledá a z jejich setkání se vyvine milostný vztah – vztah nerovný a současně ojedinělý, neboť oba aktéry od sebe dělí více než dvacet let. Přestože Hanna pracuje jako průvodčí tramvaje a její vzdělání očividně není valné, po svém milenci vyžaduje, aby jí ve volných chvílích předčítal knihy. Později však Hanna za tajemných okolností zmizí a Michael se s ní opět setká jako student práv na konci šedesátých let – při procesu s nacistickými válečnými zločinci. Předčítač se po svém vydání dočkal rozporuplného přijetí; od nadšených ohlasů, srovnávajících jej například s Grassovým Plechovým bubínkem, až po odsudky vyčítající knize, že morálně nivelizuje vztah mezi oběťmi a vrahy. Ať už se však jeho čtenáři přiklánějí na jakoukoliv stranu, je takový rozptyl názorů jasným dokladem toho, že Předčítač je stále živé dílo, které zneklidňuje a pokládá otázky.
schovat popis
Recenze
O této knize jsem moc nevěděla, netušila jsem, co mám čekat, a nakonec si mne naprosto získala. Příběh o tom, jaká může být láska, o vině a nevině, o morální zodpovědnosti. O tom, jak se rozhodnout, který názor je správný, o tom, jaké to je žít s pocitem viny. Ač je to útlý román, mám pocit, jako kdybych hlavního hrdinu Michela znala odjakživa. Je zde ukázáno, že i na pár stránkách se dá odvyprávět velký příběh.
Velice mi sedl styl, jakým je to napsané. Dobře se mi to četlo, vtáhlo mě to do děje. Tím, jak to vyprávěl hlavní hrdina zpětně, tak tu byly zajímavé myšlenky a pohled na to, jak si některé věci za ta léta jinak uvědomil. Také se mi moc líbily úvahy o tom, jak mají další generace pohlížet na druhou světovou válku, konkrétně na koncentrační tábory.
Po dočtení jsem se hned podívala na film a výjimečně musím říct, že byl stejně dobrý jako kniha (většinou se mi filmy, které mají knižní předlohu, moc nelíbí).
Předčítač je rozhodně kniha, ke které se v životě ještě vrátím.