Upřímně řečeno jsem z této knihy na rozpacích. O autorce je známo, že má minimalistický, úsporný styl. S tímto poznatkem jsem do četby této knihy šel, ale bohužel jsem se nedokázal začíst a po nějaké době jsem zvažoval, že to vzdám, ale nakonec jsem knihu dočetl, i když z čtení mám zvláštní pocity. Knihu hodnotím na 40 %.

Příliš informací se o matce a její dceři nedozvíme (neuvádí se ani křestní jména), příběh se odehrává v Dánsku v roce 1981. Po čase jsem pochopil, jakým směrem bude příběh směřovat a pro mě to bylo smutné zjištění, ale celkový způsob vyprávění včetně obsahové stránky mne příliš neoslovil. Ze závěru knihy jsem byl skutečně na rozpacích. Mám pocit, že závěr knihy není dotažený do konce, to byla první varianta, která mne napadla po dočtení této knihy, anebo autorka schválně zvolila takovýto závěr knihy, aby čtenář ve své představivosti si domyslel, jak příběh skončil. Spíše se přikláním k druhé možnosti.

Spíše je kniha určena pro čtenářky a asi pro náročnější čtenáře, anebo je lépe si knihu přečíst alespoň dvakrát, abych ji náležitě dokázal ocenit, ale já už určitě neplánuji číst tuto knihu znovu. Tato kniha nebude určitě pro každého čtenáře.**br**
V roce 2017 jsem četl od autorky knihu ŽENY BEZ MUŽŮ, která se mi líbila včetně minimalistického stylu a časem ještě uvažuji o knize TOHLE JSEM MĚLA NAPSAT V PŘÍTOMNÉM ČASE. Doufám, že tato kniha se mi bude líbit mnohem více než kniha ONY.

Přebal knihy je také zvláštní jako celá kniha a na první pohled asi čtenáře nezaujme. schovat popis