Recenze Sto roků samoty

Sto roků samoty

Sto roků samoty

338 Kč
Zobrazit knihu
Román, jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické i světové prózy, vyšel poprvé r. 1967. V množství reálných i fantaskních epizod líčí osudy šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Dá se číst jako historická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od... číst celé 

Recenze

4
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Recenze od Eva
Knihu STO ROKŮ SAMOTY jsem si chtěl přečíst už dávno, ale ke knize jsem se dostal až nyní, i když v minulosti jsem měl knihu dvakrát půjčenou, ale nikdy jsem se do knihy nezačetl. Poprvé jsem si knihu půjčil, a nakonec jsem dal přednost jiným knihám a podruhé jsem měl v úmyslu se do knihy začíst, ale náhodou jsem zjistil, že v knize chybělo asi 30 stran, tak jsem usoudil, že by to nemělo smysl číst. Možná jsem se románu vyhýbal z toho důvodu, že jsem očekával, že to bude náročnější četba, a nakonec jsem se utvrdil v tom, že jsem se nemýlil, poněvadž kniha se mi nečetla vůbec lehce. V počátku jsem se do knihy nemohl začíst, v románu se vyskytuje velké množství postav, takže se mi některé postavy pletly a jednoduše řečeno jsem se ztrácel. Sám sebe se ptám, čí je to chyba? Čtenáře, anebo autora? V knize se vyskytovaly části, které se mi líbily, ale měl jsem pocit, že jich bylo minimum, abych hodnotil knihu pozitivně. Jeden čtenář mi v minulosti prozradil, že tuto knihu četl a byla to podle jeho slov „blbost“. Určitě bych se takto o knize nevyjádřil, ale nejsem mezi čtenáři sám, které tato kniha příliš neoslovila. Knihu hodnotím na 40 %.

Tato kniha určitě patří k náročnějším knihám, které jsem v životě četl, ale bohužel se mi celkově tato kniha nelíbila, i když si uvědomuji, že je významná pro čtenáře Jižní Ameriky, protože autor z autentických historických podkladů vytvořil imaginární „dějiny“ Kolumbie, možná i Latinské Ameriky posledních dvou století.

GABRIEL GARCÍA MÁRQUEZ patří mezi největší spisovatele Latinské Ameriky a také patří mezi hlavní představitele magického realismu. Autor obdržel Nobelovu cenu za literaturu v roce 1982.

STO ROKŮ SAMOTY je rozsáhlá kronika města MACONDA, kde žije rozvětvená rodina Buendíů. Jejich osudy sledujeme od koloniálních časů minulého století až do 60. let 20. století. Sledujeme 6 generací rodiny Buendíů. Nejstarší z rodu je JOSÉ ARCADIO BUENDÍA (zakladatel obce) a jeho manželka ÚRSULA. Zajímavá je také postava plukovníka AURELIÁNA BUENDÍA. V románu sledujeme zrod města, jeho rozkvět, občanské války, milostná dobrodružství, politiku (konzervativci vs. liberálové) aj. V textu se také odkazuje k biblickým mýtům. Samozřejmě se v románu nacházejí prvky magického realismu. Román je zrcadlem neustálého plynutí času. Za tím vším je samota člověka. Podle autora čas neletí stále dopředu, ale „otáčí se kolem dokola“.

Uvítal bych, pokud by se v knize vyskytoval rodokmen rodiny! Rodokmen by mi hodně pomohl, abych se lépe mohl zorientovat v obrovském množství postav! Rovněž by bylo fajn, pokud by autor do knihy vkládal kapitoly. Určitě by to bylo pro mě mnohem přehlednější než neustálý souvislý text. Je škoda, že ve vydání, které vydalo nakladatelství Odeon v roce 2003, se nevyskytuje Doslov, poněvadž si myslím, že tato kniha si o to vysloveně říká.

Kniha Sto roků samoty má vysoká hodnocení na DK, ale bohužel knihu jsem četl většinu času s donucením a měl jsem co dělat, abych román dočetl do úplného závěru. Moje obavy, proč jsem se této knize tolik let vyhýbal, byly oprávněné. Nic to však nemění na faktu, že kniha je u většiny čtenářů oblíbená a neustále vycházejí nová vydání.
23/05/2022
Avatar uživatele
Recenze od Lion
Román, který si zcela určitě zaslouží pozornost. Jazyk, který autor ve své knize použil je dá se říct magický a tajemný. Obsažené v ní události pak mají v sobě jakési kouzlo, které je činí důležitými a hodnotnými, i když příběh poněkud může připomínat telenovelu...
Líčí osudy jihoamerické rodiny, které se odehrály během 100 let.
Místy pro mě kniha byla nudnější. Jedná se však o klasiku, se kterou je prostě třeba se seznámit. Takže za mě tolik a ponechávám k posouzení ostatním čtenářům.
25/01/2022
Avatar uživatele
Recenze od Radka Strnadelová
Sto roků samoty je velmi zajímavá kniha popisující vývoj a osudy jedné velké rodiny. Při čtení je trochu složité se zorientovat ve jménech a postavách, někdy je problém poznat, kdo je vlastně kdo. doporučuji napsat si rodokmen a pak je čtení daleko jednodušší. Vzhledem k tomu, že se polovina rodiny jmenuje podobně nebo stejně je to někdy složitější poznat, hlavně když se kniha čte po nějaké delší pauze. Jinak doporučuji, stojí za přečtení.
25/12/2021
Avatar uživatele
Recenze od TerkaO
Vím, že je to klasika, celkem oceňovaná, ale mně se četla poměrně těžko. Sto let jedné rodiny, velké množství postav, trochu opakující se příběhy, pro mě žádný sympatický hrdina, o kterého bych se mohla opřít, zkrátka nic, co by mě zaujalo a nutilo číst dál. Je to sice magický realismus, ale kouzelná mi kniha nepřišla. Nakonec jsem knihu dočetla, ale dalo to práci a rozhodně to není můj šálek kávy.
12/08/2022