Je asi blbý psát v recenzi, že nemám slov, viď. Ale já je fakt nemám. Tak propletený, promyšlený a náročný kousek jsem četla naposledy vloni.
O co jde se dočtete v anotaci. Nebudu tím nastavovat recenzi. Moje dojmy jsou velmi silné. Jsou to směsice vzteku z konce, nervozity (kvůli obětem), bušící srdce z těch, co to všechno páchali a z příběhů, který si nesl každý, kdo v příběhu vystupoval. Tady není žádný potenciál, který nebyl nevyužit. Jde o krutost, zvrácenost, brutalitu, bezcitnost, vulgárnost, mrazivost, plíživost nejistoty, zvířeckosti a zvrhlosti ve všech jejích podobách. Všechno do puntíku zapadlo, všechno se objevilo. Jen proboha, to jméno….Vic a Vadim...Fakt jsem z toho jména byla prostě nesvá. Jakoby špatně napsaný Radim. Já vím, v autorově světe a jazyce je to běžné, normální jméno, ale mě Vadim hrozně vadil.
To je tak všechno, co bych knize vytkla. Ano, byla brutální, byla nechutná, ale ne tak tím, co se dělo obětem (jasně, i tak jo), ale tím, jaký strach, jaký plíživý strach se linul z každé stránky. Tak moc jsem si přála konec a když se nakonec dostavil, byla jsem tak nasraná, jak dlouho ne.
V jiném komentáři jsem si přečetla, že pak bych si měla přečíst Černou smrt, že budu pak vědět proč, tak asi jo.
Dejte si tohle, dejte si Nedokončený rukopis, ať se chvíli bojíte, chvíli nedýcháte a chvíli jen tak sedíte a čumíte do zdi. schovat popis