Tahle knížka by se mohla shrnout jako trojitá lovestory. V první dějové lince se nám tu introvertní Alexei vydává na Pacifickou hřebenovku vedoucí od hranic s Mexikem skrz USA až do Kanady a Alexei se musí naučit přijmout a zamilovat si sám sebe. V druhé dějové lince nám tu hraje roli příroda a samotná hřebenovka, kde skrz puchýře, krev, slzy a úchvatné scenérie se tu Alexei zamiluje do cesty, kterou prochází. A v neposlední řadě je tu ta nejdůležitější romantická linka, v které tu smutný a osamělý klučina potkává sluníčko a balzám na duši jménem Ben Caravalho.
Upřímně vlastně nevím, co bych k téhle knížce řekla. Jen to, že ji fakt miluju. Možná pro to, že Pacifická hřebenovka je i moje srdcová záležitost a jeden čas jsem ji měla nastudovanou do nejmenšího detailu, protože jsem ji měla v plánu projít. Přesně jsem věděla, v kterých částech se kniha odehrává a dokázala si představit tu nádheru. No a tihle dva kluci jsou prostě zlatíčka.
Líbilo se mi, jak moc od jejich prvního setkání Ben respektoval, že Alexei je introvert a jak se jejich sbližování dělo hezky pomaloučku, působilo to věrohodně. A i když možná cesta nevycházela přesně podle toho, jak si oba dva přáli, pořád tam byla cítit ta jejich blízkost, přestože se každý nacházel někde jinde.
No a ten konec byla jen třešnička na dortu. Dost často jsem si díky Alexeiovi zaslzela, protože mi ho bylo líto.
Jestli tedy chcete nějakou romantickou knihu, která je založená především na interakci postav a vnitřních monolozích, určitě doporučuju! schovat popis