Asi nikoho nepřekvapí když napíšu, že se mi kniha moc líbila. Pro milovnice historických románů - ság, je toto další čtivá záležitost, po které můžete sáhnout, když budete chtít prožít originální příběh od Bodamského jezera, ale i z Ruska - tedy spíš konec ruské carské říše.

Maria Nikolai se zapsala do srdcí čtenářek svou ságou o stuttgartské rodině výrobců čokolády. Já mám to štěstí, že na mě tato sága ještě čeká. A po přečtení Dcer naděje postoupila na žebříčku nepřečtených knih výše.

Román se odehrává v letech 1917 až 1919, prožíváme poslední dny první světové války a následně rozkvět po ní.

Dcery naděje jsem si užila od první do poslední stránky. Moc se mi líbila atmosféra knihy a příběh jsem četla každou volnou chvilku. Hlavní hrdinka Helena je velmi sympatická postava a budete s ní prožívat nejenom její osud, ale i její celé rodiny. Příběh má pro nás pár překvapení a pár tajemství, které se postupně odhalují a hlavní hrdinka se nám víc a víc zarývá do srdce. Měla jsem strach, že po přečtení úvodu se v příběhu nebudu orientovat, ale opak je pravdou. Kniha má dvě linie a s tím je spojeno i více postav, ale příběh se čte jedním dechem, tak nějak přirozeně, že se mi ani jednou nestalo, že bych nebyla v obraze nebo nevěděla, kdo je kdo. Navíc i vedlejší postavy jsou tak sympatické, že se to čte samo.

Tohle byl opravdu skvělý začátek trilogie a já už se moc těším na další setkání s Lindnerovými. schovat popis