Recenze Posedlí

Chtělo by se říct, že hrdinové prózy Lubomíra Macháčka jsou posedlí láskou, ale nebyla by to celá pravda, jsou posedlí svým bytím, tím, jak žijí, co cítí, k čemu směřují, jaké úkoly si kladou, aby mohli, až budou v závěru své cesty bilancovat život, předat svým potomkům výsledky své práce.
Zajímavých postav, které neuniknou čtenářské pozornosti, je v rozvětveném románu hned několik, ale těžiště příběhu odehrávajícího se v časech pandemie v penzionu Lávka mají v rukou především dva protagonisté: novinářka, influencerka a nositelka volných vztahů Apolena Kulhavá a její kolega Adam Zajíc, který se pokouší zachránit svůj neutěšený vztah se zrzkou Matyldou postavený na tradičních rodinných hodnotách.
Román Posedlí je románem o svobodě, o tom, že je nutné ji ve vztazích i ve společnosti nepřetržitě pěstovat a kultivovat, nejen o ní mluvit, zalévat ji každodenním žitím, a chceme-li ji udržet, musíme jí obětovat i něco osobního, někdy i svůj život. Je tedy i o činech a odpovědnosti každého z nás.