Maorské tetování
H. G. Robley se poprvé setkal s maorským uměním během své vojenské služby na Novém Zélandu a o třicet let později vydal tuto klasickou práci etnografie. Kniha, poprvé vydaná v roce 1896, nejenom shrnuje všechna svědectví o tetování z předchozích dob, ale je rozšířená o Robleyho četná pozorování za třicet let života mezi domorodci. Maorské tetování neboli moko sestává z kompozic motivů a znaků, vytvořených barvivem, vpraveným do vyřezané kůže, vypovídajících o rodu nositele, jeho kmenové příslušnosti a spiritualitě. Autor líčí první způsoby, jakým se moko dostalo do povědomí Evropanů, srovnává a nachází rozdíly mezi mužským a ženským mokem, zaměřuje se na vzory a „designy“ ornamentů, tradici zvyku v legendách a písních a praktikování mokomokai: způsobu uchovávání hlav předků a nepřátel.

Te tohunga - Tetování, legendy a tradice Maorů
O Maorském umění jsem jaktěživ neslyšel a, když mi bylo poprvé nabídnuto, vlastně jsem ani neměl na vybranou. Zprvu mne znechutilo. Čas mi však k němu vydláždil cestičku. Věčně zelená příroda byla překrásná a přímo mi nutila své poznání, abych v jejích zákoutích promrhal zbytek svého života tak, jako ona ztrácela ten svůj. Chráníce sebe sama před jejími překrásnými chapadly, začal jsem nejdříve nákresy starých řezeb. Poté jsem zabředával hlouběji. Přímo tam vedle mě hledíc na mou práci seděl starý Maor hovořící o skutcích jeho předka, na jehož řezbu jsem shlížel. A že to byly skutky!