Líla je psychologická hra, hra s náhodou, která navazuje na tradici starých deskových her. Má charakter jak individuální, tak společenské hry: může ji hrát člověk sám, nebo s větším počtem protihráčů.

Grafické provedení hrací desky je zpracováno tak, aby barvy odpovídaly významu jednotlivých psychických úrovní (řad) hry. Hrací deska je tak zároveň mandalou a může být použita i k meditaci (její možno zavěsit také jako obraz).

Proč je Líla hra psychologická, proč je hrou poznání? K čemu nám pomáhá, čemu nás učí? Hrací deska se skládá z osmi řad a devíti sloupců, celkem tedy ze 72 polí. Každá řada představuje určitou úroveň vědomí a políčka v té které řadě tvoří různé podrobnější aspekty této úrovně

Každá úroveň má své centrální (prostřední) pole, ke kterému se ostatní v této řadě vztahují (jako okresy ke kraji nebo kraje k zemi). Tato struktura základních stavů bytí byla sestavena někdy před 2000 lety indickými mudrci a filosofy. Bývá také nazývána analogicky k Mendělejevově periodické tabulce chemických prvků jako "Peroidická tabulka vědomí".

Úrovně vědomí vědomí jsou uspořádány vzestupně první představuje úroveň fyzickou materiální, druhá úroveň představivost (astrální), třetí úroveň myšlení, čtvrtá rovnováhu, pátá je úrovní lidství, atd. Tato" tabulka" pomáhá naznačit určitou cestu duševního ývoje jednotlivce, který s použitím svého osobního předměu (prsten, talisman apod.) a hrací kostky postupue po harací desce - prochází určitými stavy vědomí. Ale protože to není zase tak jednoduché - jako v životě - na své cestě se setkává s překážkami (hady na hrací desce), které ho srážejí dolů, stejně jako potkává "pomocníky" (šípy na hrací desce), kteří mu pomáhají stoupat nahoru.

Opakováním hry hráč obvykle zjišťuje, že se na některých polích vyskytuje častěji než na ostatních a také, že na některé hady nebo šípy naráží mnohem častěji než na jiné. Poznává tak své charakteristické rysy, zjišťuje, které stránky své osobnosti by měl a na které si dát pozor, nebo se nad nimi důkladně zamyslet. Staří indičtí světci a mudrcové prý hráli Lílu tak, že si zapisovali své cesty po hrací desce (políčka jsou očíslována) a pozorovali změny svého vědomí. Mniši v klášterech tak sledovali svůj duševní vývoj.

Cílem hry (i když do jisté míry symbolickým) je dosáhnout pole, které představuje Vesmírné universální vědomí - Nejvyšší inteligence.
Kniha podává mimo jiné podrobné komentáře a výklad k jednotlivým polím hrací plochy. Opakováním hry můžeme dospět k stále hlubšímu poznání a lepšímu porozumění nejen vlastní životní cestě, ale i světu, jenž nás obklopuje.
Jde o mistrovské dílo v duchu rčení J. A. Komenského " život je škola boží moudrosti." schovat popis