Architektura v letech 1918-1945 na území Československa a Protektorátu Čechy a Morava vznikala na základě výrazně proměnlivých zadání v čase a místě. Pro výstižnější ukotvení tehdejší architektonické produkce do vymezeného teritoria nevelké země uprostřed neklidné situace střední Evropy se nabízí bezprostřední konfrontace architektury s tématy z politických věd. Proto je v každé kapitole kromě uvedeného důrazu na typologické kategorie anebo tematizování rolí individuálních versus skupinové v procesu realizace státních zakázek reflektován také jeden zastřešující termín ze sféry politologické teorie, který napomáhá plastičtějšímu propojení vztahu architektury a politiky. Testování ambivalentních pozic aktérů architektonického a politického provozu při vytváření kulis Československa a protektorátu, zkoumání jejich vzájemně sdílené a rozvíjené stavební produkce na pozadí dobových politických problémů přispívá k vrstevnatějšímu přiblížení definice místní identity skrze architekturu, kterou Joseph Maran nazval „petrifikovanou ideologií“.
br>Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková.

Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).