Košík
zboží
(prázdné)
Nicki Clementsová trčí v zácpě, když vtom spatří obličej, o kterém doufala, že už ho nikdy neuvidí. Je to rozhodně on, stejný policista, a zastavuje všechny vozy na Elmhirst Road. Nicki v panice otočí auto do protisměru a ujede. Nebo si to alespoň myslí... Následující den je předvedena k výslechu...
číst celé
Recenze
Knížka patří mezi ty lepší psychothrillery, které jsem zatím četla. Příběh je napínavý a nutí čtenáře číst stále dál a dál. Postavy jsou velmi dobře propracované. Příběh je akční a svižný. Téma je velice originální. Je to moje první knížka od autorky a určitě si přečtu i její další knihy.
Angličanka Sophie Hannah (1971) debutovala v roce 2006 románem, kterého se prodalo přes sto tisíc výtisků. Od té doby je stálicí na literárním nebi a kromě psychologických thrillerů ji proslavily příběhy s Herculem Poirotem. Její knihy vychází v desítkách jazyků a z každé knihy se stává mezinárodní bestseller. Jak už jsem naznačila, její „Bludná sdělení“ jsou v dobrém slova smyslu velmi výstřední. Hannah v nich spojila všechno, co je typické pro její knihy a co čtenáři (respektive čtenářky) zbožňují.
„Bludná sdělení“ jsou bláznivá, podmanivá a okouzlující. Propadnete jim už na prvních stránkách a rádi se necháte strhnout příhodami, které je lepší brát s rezervou. Ačkoliv je tu řada vodítek k úspěšnému vyřešení všech záhad, nemyslím, že by se to někomu podařilo. Zápletky jsou důmyslně propletené a autorka vám předhodí řadu falešných stop, nad kterými strávíte spoustu času. Hlavní zápletka působí vcelku rozumně. Hlavní hrdinka Nicki se připlete k vyšetřování vraždy, se kterou nemá na první pohled nic společného. To, co čtenář považuje za smůlu, je ale součástí plánu jisté bezcharakterní osoby.
V „Bludných sděleních“ se intrikuje, lže a manipuluje. Nevíte, kdo je padouch a kdo hrdina, a co hůř – nevědí to ani samotné postavy. Úvodní vražda působí tragikomicky a nikdo se zdravým rozumem by z indicií nedokázal vydedukovat, kdo vraždil a proč si vybral zrovna takovýto způsob. Nicki se nachází poblíž místa činu a kvůli řadě náhod je vtažena do vyšetřování. Postupně se však ukazuje, že Nicki není tím, za koho se vydává. I ona skrývá ve skříni řadu kostlivců a úzkostlivě střežených tajemství. Aktéři včetně Nicki se snaží zamlčet řadu drobností, ale pokaždé se semele něco, kvůli čemu se ocitnou ve hledáčku policie.
Tým detektivů přistupuje k případu psychologicky, a pokud máte rádi komplikované hypotézy typické pro klasické detektivky – hádanky, rozhodně si tady přijdete na své. Záhad přibývá, a až se přiblížíte ke konci, nebudete vědět ani to, jak se jmenujete. Jestli vám smím něco poradit, tak: vůbec nikomu nedůvěřujte. Ten, kdo vypadá podezřele, může být naprosto nevinný, a ten, kdo se tváří jako beránek, může být pěkný prevít. A je možné i to, že padouchové jsou mezi policisty.
Lidé v „Bludných sděleních“ nejsou často těmi, za které se vydávají, a hlavu vám zamotají i četné pseudonymy a přezdívky. V knize najdete prvky psychologického thrilleru, klasické detektivky, krimi i hororu. Něco připomíná komedii a věřte mi, že nejednou si položíte otázku, jestli je tohle vůbec možné. Autorka popustila uzdu fantazii, odhodila veškeré zábrany a díky tomu vytvořila originální a zábavný příběh, který se naprosto vymyká všemu, co jste dosud četli. Proto zahoďte předsudky, zapomeňte na veškerá očekávání a s chutí se pusťte do čtení.
Takhle.. jsem možná zaujatá, tenhle typ knih není mým oblíbeným šálkem kávy. Knihu jsem vzala v akci s tím, že ji někomu dám, tedy někomu, kdo se na detektivky zaměřuje a má je rád.
Nicméně, protože ráda zkouším a občas jsem i mile překvapena, rozhodla jsem se ji přečíst.
Nutno říct, že sice na obalu kniha slibuje, že se to má podobat známému a oblíbenému detektivnímu seriálu, ale pak.. hned v zápětí to zabili tou obálkou. Ta je doopravdy strašná a do teď jsem nenašla souvislost s dějem. No název Bludná sdělení je ale trefný. Celá kniha je taková bludná. Vodí nás za nos, mate a kličkuje. Jakože to má být napínavé a na konci má pak přijít ten wow efekt, když se to došmodrchá a najednou si to sedne na prdel. No, ale to se nekonalo. Kniha mě neskutečně nudila, otřesně mě nebavila, místy jsem myslela, že s ní praštím do kouta, ale říkala jsem si, třeba byla nepochopena a je to proto že nás zavádí a okecává, mate...je to záměr autora, jo to byl. Ale nakonec když už jsem se dotrápila ke konci jsem byla ráda, že jsem na konci a mám ji z krku. Žádné jupí a páni se nekonalo. Hmmm...to fakt je těch dobrých detektivek tak málo? V tom kvantu, kolik jich vychází?