Píše se rok 1942 a polská dvojčata Chaima a Gittel vyženou z jejich krásného domova do lodžského ghetta. Žijí i s rodiči v příšerných podmínkách a život je stále nebezpečnější. Celá rodina se rozhodne utéct do nedalekého Lagiewnického lesa, ale k místním partyzánům, shromažďujícím Židy k útěku za...
číst celé
Píše se rok 1942 a polská dvojčata Chaima a Gittel vyženou z jejich krásného domova do lodžského ghetta. Žijí i s rodiči v příšerných podmínkách a život je stále nebezpečnější. Celá rodina se rozhodne utéct do nedalekého Lagiewnického lesa, ale k místním partyzánům, shromažďujícím Židy k útěku za svobodou, se dostanou už pouze děti. Brzy se ale všechno pokazí a dvojčata se ocitnou v koncentračním táboře Sobanek. Chaim je přemýšlivý básník a s Gittel často komunikuje jen tichými pohledy a jejich vlastní vymyšlenou znakovou řečí. Ale když dvojčata dorazí do Sobanku, kde panují odporné podmínky, bují choroby a stojí budova s kouřícím komínem, pouto se stane břemenem... Výjimečný román o síle citů a nezničitelném poutu sourozenců, které nakonec odolá i tomu nejhoršímu běsnění, co lidská civilizace kdy zažila.
schovat popis
Recenze
Rozhodně čtivý příběh, takový, co vám zůstane v srdci, ač se může zdát jedním z mnoha..ale každý z nich stojí za přečtení jako tichá vzpomínka na oběti války.
Celý román je mapováním jejich pohybu a pobytu. Nejdříve se spolu s nimi podíváme do lodžského ghetta, kam byly děti společně se svými rodiči odvedení. Když jim přijde svatební oznámení (tak se říkalo povolání do transportu), rozhodnou se rodiče k útěku. S pomocí partyzánského odboje se dostanou na dohled hranic do bezpečí, jenže v nestřeženou chvíli, jedinou z mnoha, je zajmou vojáci a jsou násilím odtaženi do pracovního tábora. Jejich dětství a naivita vezme za své, najednou jako by dětství a život před Hitlerem vůbec neexistoval.
Mapa kostí není tím nejdojemnějším, nejsilnějším příběhem, který jsem z tohoto žánru četla. Je svým způsobem surovější, autorka se snažila bez emocí popisovat všechny fakta. Ihned po přečtení jsem si oba sourozence vygooglila, Chaim, který byl v příběhu za básníka, dokonce vydal svou sbírku básní, které si v průběhu věznění vymyslel a uchoval ve své hlavě pro časy budoucí.
Bylo zajímavé sledovat sourozenecké pouto v době světové války, jak byly oba na sebe zvyklí, a měnili se sami sobě před očima. Ze dvou lidí, kteří se znali a rozuměli si beze slov, se stávali cizí lidé. Tato doba musela působit na všechny destrukčně, jinak to napsat asi neumím.
Rozhodně tuto knihu doporučím. Není sice nejlepší, kterou jsem z této doby četla, ale je skvěle napsaná, čtivě a bez zbytečných průtahů. Takže pokud toto téma vyhledáváte, klidně si ji kupte. Bude se vám líbit, jestli to vůbec můžu o něčem takovém napsat.