Košík
zboží
(prázdné)
Centrem románu je rodinný dům profesora ornitologie Ivana Alexandroviče stojící na moskevské ulici Sivcev Vražok. Plastická rodinná kronika, odehrávající se v letech 1914-1920, slouží jako mikrokosmos, v němž se zrcadlí střet ruské inteligence s dějinnými katastrofami počátku 20. století - první...
číst celé
Centrem románu je rodinný dům profesora ornitologie Ivana Alexandroviče stojící na moskevské ulici Sivcev Vražok.
Plastická rodinná kronika, odehrávající se v letech 1914-1920, slouží jako mikrokosmos, v němž se zrcadlí střet ruské inteligence s dějinnými katastrofami počátku 20. století - první světovou válkou, ruskou revolucí a bolševickým terorem v době válečného komunismu. V 86 krátkých kapitolách, sledujících osudy profesorovy rodiny i řady vedlejších postav, se v ostrých střizích, připomínajících principy montáže ruského avantgardního filmu, střídají detailní záběry se záběry celku, záběry statické a dynamické, dějinná mikroúroveň s makroúrovní.
Osudy jednoho domu na ulici Sivcev Vražok se tak kompozičně i dějově stávají jen střípkem vyjmutým na malou chvíli z běhu tragického času. schovat popis
Plastická rodinná kronika, odehrávající se v letech 1914-1920, slouží jako mikrokosmos, v němž se zrcadlí střet ruské inteligence s dějinnými katastrofami počátku 20. století - první světovou válkou, ruskou revolucí a bolševickým terorem v době válečného komunismu. V 86 krátkých kapitolách, sledujících osudy profesorovy rodiny i řady vedlejších postav, se v ostrých střizích, připomínajících principy montáže ruského avantgardního filmu, střídají detailní záběry se záběry celku, záběry statické a dynamické, dějinná mikroúroveň s makroúrovní.
Osudy jednoho domu na ulici Sivcev Vražok se tak kompozičně i dějově stávají jen střípkem vyjmutým na malou chvíli z běhu tragického času. schovat popis
- Nakladatel: Prostor
- Kód:
- Rok vydání: 2018
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Taschenbuch
- Počet stran: 368
- Šířka balení: 11.5 cm
- Výška balení: 18 cm
- Hloubka balení: 3 cm
- Váha balení: 499 g
Recenze
Jak jsem správně dedukoval, i tato knížka z Prostoru je napůl skvělá a napůl otravná jako syfilis. Nebo řepa.
Jelikož je v knize asi třináct biliard postav, má kniha mnoho stránek a tak jich člověk musí hodně přečíst. Tomu se říká přímá úmora a mě to málem umořilo. Za třeskutou švandu jsem ke konci považoval tedy jen rozjímání dvou invalidů, kteří se hádali, jestli je horší bejt po vojně slepej a nebo bez rukou. Tohle je dost zajímavá hádanka. Je horší nenajít jako slepej záchod, nebo se vykadit a nemít si jak vytřít zadek? Je horší nevidět porno, nebo si nemoci zakvedlat hasičem? Je horší nevidět, že je Jagermeister ve slevě, nebo to vidět, ale nemoci si ho podat z poličky? Tohle mě opravdu zajímá a prosím tedy všechny slepce a lidi bez rukou, aby mi do zpráv napsali, co si o tom myslí.