Čekání na Godota

· Artur · 2018 · brožovaná · 132 stran

Čekání na Godota

260 Kč
Produkt momentálně není dostupný.
Podívejte se na dostupné alternativy.

Popis produktu

Nakupte společně

  • Mohlo by Vás také zaujmout
  • Další knihy autora
  • Další zboží nakladatele
  • Naposledy prohlédnuté
  • Podobní autoři

Podobní autoři

Štítky knihy

Návrh štítků k produktu

Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.

Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.

Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.

K této knize jste navrhli štítky:

    Hodnocení štítků

    Klikněte na štítek, který se více hodí k produktu.

    Nyní následuje 5x hodnocení štítků ostatních.


    Proč nakupovat u nás?

    • Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu
    • Levná doprava doslova za pár kaček
    • Spokojení zákazníci známka kvality
    • Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy
    • Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
    Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
    Avatar uživatele
    GrimReaper
    Velmi zvláštní divadelní hra. Ze začátku se mi nedařilo se do ní úplně ponořit, ale časem jsem si na podivné dialogy zvykla a začalo mě to i bavit. Dvě ústřední postavy, čekající na onoho tajemného Godota, k sobě mají zajímavý vztah a celou dobu se snaží nějak zabavit a vedou tak více či méně absurdní dialogy, které v sobě však často ukrývají určitou hloubku. Nad celou hrou se vlastně dá hodně přemýšlet a hledat v ní různé významy a právě to z ní podle mě dělá tak hodnotné dílo.
    27/05/2020
    Avatar uživatele
    Zuzka
    Klasické absurdní drama francouzského dramatika irského původu. Příběh se odehrává v neurčitém času a prostoru, na opuštěném místě jakési venkovské cesty. Kniha je o dvou jednání. Na scéně se setkají dva tuláci, kteří vedou chaotický a nesmyslný rozhovor, jak v prvním tak v druhém jednání. Oba tuláci čekají na Godota, toho se ale nedočkají ani v prvním ani v druhém dějství. Za mě je to báječná kniha, rozhodně doporučuji.
    18/08/2021
    Avatar uživatele
    Matěj
    Úžasná kniha, která patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Je neuvěřitelné, jak se autorovi podařilo vystihnout samotnou podstatu celého lidského bytí. Všichni pořád jen na něco čekáme. Každý z nás čeká na svého Godota. Na konci dne se dozvíme, že pan Godot už dnes nepřijde a přitom věříme, že zítra už se snad dočkáme. V příběhu jsou však i jiná zajímavá moudra a především pak velmi dobře promyšlené paralely se skutečným životem
    31/03/2020
    Avatar uživatele
    Maru Kusaku
    Dává svět smysl? Proč jsme vůbec tady? Co dělat se svým životem? Čekání na Godota je podle mě jedním z nejlepších děl existencionalismu. Věnuje se nejen hlavním otázkám o smyslu světa a našeho života, ale i fenoménům moderní společnosti, jako je například rezignace, neschopnost činit samostatná rozhodnutí, pasivita, extrémní individualismus, sebelítost, neschopnost opustit nezdravé vztahy... Rozhodně to není jen o absurditě komunikace v době od druhé půlky 20. století, kdy se rozpadly všechny hodnoty a jistoty, které lidé ještě měli a komunikace tím pádem přestala dávat smysl. Je to hra, která je hluboká a místy tragikomická. Doporučuji kombinovat četbu se zfilmovanou verzí (např. verze 2001), kdy přeci jen člověk dostane lepší představu o tom, co se na jevišti děje.
    1/07/2020
    Avatar uživatele
    Věra Fuchsová
    Vladimír a Estragon, dva dlouholetí přátelé, stojí na venkovské cestě, kde se mají setkat s jistým panem Godotem, který pro ně představuje zásadní změnu jejich "zkurvených" životů. Do té doby je jejich hlavním cílem nějak "zabít čas", takže divák je svědkem nekonečných řečí o ničem, mezitím se občas objeví neuvěřitelně absurdní poznámky jako: "Co kdybychom se oběsili?" "Nemáme provaz," "Škoda." Po chvíli se na scéně objeví Pozzo a jeho sluha Lucky. Pozzo představuje arogantního tyrana a Lucky absolutně podřízenou a poníženou lidskou existenci. Pro Vladimíra a Estragona představují akorát "zabití času".
    30/12/2020
    Avatar uživatele
    Lulu
    No, já rozhodně nejsem fanouškem absurdního dramatu, nikdy jsem tomu nepřišla na chuť a je to pro mě prostě ztráta času. Nevím tedy, proč jsem se pustila do Čekání na Godota, ale vězte jedno - tak úplně absurdní drama to není. Samuel Beckett žije v době existencialismu, takže ten se tu dost promítá, a tak drama nabírá na úplně něčem jiném. Bavila jsem se celou dobu, bylo to vtipné, promyšlené i k zamyšlení.
    19/08/2019
    Avatar uživatele
    Eva
    O této knize jsem uvažoval už nějakou dobu, že si knihu přečtu, ale stále jsem byl nerozhodný. Až jednoho dne jsem se konečně odhodlal. Hra pojednává o tom, že se na opuštěném místě setkávají dva tuláci - Estragon a Vladimír. Mezi nimi se odehrává chaotický dialog, z něhož vyplývá, že čekají na GODOTA. Godot je asi symbolem čekání a naděje. V knize se nedozvíme, kdo je Godot ani se nedozvíme bližší informace o jednotlivých postavách (jejich životě, sociálním postavení..). Samuel Beckett řekl: „Godota jsem začal psát, abych si odpočal, abych utekl před tou strašlivou prózou, kterou jsem tehdy psal.“ Dále autor uvedl: „O této hře nevím nic jiného, než že se musí číst pozorně… Nevím, kdo je Godot. Dokonce nevím ani, jestli existuje…“ Autor obdržel v roce 1969 Nobelovu cenu za literaturu.

    Tato kniha se řadí mezi ABSURDNÍ DRAMA. Má 2 dějství a v celé hře vystupuje pouze 5 postav, což bylo přehledné. Kniha byla náročná na četbu, dialogy mezi jednotlivými postavami byly absurdní. V knize se vyskytovalo opakování akcí, ges a slov. Je to kniha, kterou nestačí přečíst jen jednou, ale minimálně vícekrát. Je třeba číst mezi řádky. Když jsem například četl monolog Luckyho, tak jsem nechápal, o čem vlastně mluví, pletl všechno dohromady, bylo to zmatené a na hlavu postavené. Autor tímto dramatem chtěl asi vyjádřit, že mnohdy 2 lidé, anebo skupina lidí, mezi sebou komunikují, ale jejich rozmluva je o ničem, ztrátou času, žvanění bez nějakého hlubšího smyslu. Než podstoupit takovýto dialog, to raději je lepší zůstat o samotě, jen sám se sebou. :) Zároveň chtěl poukázat na to, že mnohdy člověk něco druhému vypráví, ale druhý člověk ho neposlouchá, nesoustředí se na posluchače tak, jak by měl. Na první pohled se může zdát, že posluchač bedlivě poslouchá, ale kdybychom se ho zeptali na podrobnosti, tak zjistíme, že mu hodně věcí uniklo..

    Absurdní literatura (absurdní drama) je žánr, který se začal výrazně prosazovat od 50. let 20. století. Kniha může mít různé interpretace, je to kniha pro náročnější čtenáře, kteří patrně ocení autorovy kvality v tomto dramatu. Pro mě je těžké hodnotit tuto knihu, poněvadž je to absurdní drama, a když je něco absurdní, tak to nedává smysl. Chtěl jsem říci, že než jsem začal knihu číst, tak jsem si myslel, že mne tato kniha nebude bavit a absolutně se budu ztrácet v textu a nic z toho nepochopím. Postupně jsem četl, a ač to bude znít možná absurdně, oblíbil jsem si postavy Vladimíra a Estragona, i když nad jejich rozhovorem jsem kroutil hlavou. Možná některé části mi připadaly úsměvné, když se 2 lidé nemohou domluvit, a pak z toho vznikají komické situace. Přese všechno se měli rádi. Po celkovém zvážení hodnotím knihu na 4*. Pokud čtenáři nečetli tuto knihu, mohou vyzkoušet. Občas není špatné vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit si přečíst jiný literární druh, obzvláště v kategorii absurdní drama. Tato kniha je na některých středních školách zařazena do povinné četby. Určitě bych doporučoval zvolit jinou knihu z oblasti dramatu, pokud bych maturoval. Tuto knihu bych si nechal jen pro zpestření, abych si na tuto knihu udělal vlastní názor.
    22/05/2022
    Avatar uživatele
    K
    Beckettovo absurdní drama zaujme svou nadčasovostí – téma odcizení mezi lidmi a špatné komunikace skoro jakoby bylo stále více aktuální. Co se dějovosti týče, nedá se skoro o ničem hovořit, ale to je účel a za mě velmi dobře uchopený. Rozmluvy hlavních hrdinů mnohdy nedávají smysl – chtějí poukázat na problém komunikace. Čekání na Godota je velkolepá óda na zpřetrhanou lidskost, kterou by si měl přečíst každý.
    30/06/2019
    Avatar uživatele
    Gargantua
    Čekání na Godota je vrcholem existenciálního dramatu a opět v tom má Francie tak trochu prsty, neboť původem Ir Samuel Beckett psal část svého díla rovnou v cizím jazyce - ve francouzštině. Což jak je ostatně i zde vidět na absurditě celého díla jen přidává. Kdybych měla shrnout děj, tak ani nevím jak toto marné chaotické a mnohdy naprosto nesmyslné čekání, konání a tlachání pojmout. Hodně by mě zajímala divadelní interpretace.
    10/09/2022
    Avatar uživatele
    LeDo
    Já mám tuhle knížku neskutečně ráda, i když přijímám i její parodování na všechny způsoby jako např. v Báječných letech pod psa, ona k tomu sama vybízí. Moc se mi líbí práce s děním v kruhu, opakujícími se slovy, rozhovory, situacemi. Jde o absurdní drama, takže interpretací existuje nespočetné množství, i vy si můžete vytvořit svou. Každopádně život v kruhu, o kterém možná ani sami nevíte, není nic moc, třeba i tahle hra pomůže ho objevit.
    11/02/2021
    Avatar uživatele
    Natálie Kupková
    Existuje důvod, proč je Čekání na Godota ve skutečnosti považováno za dokonalý příklad absurdního divadla, a to je jeho nedostatek zápletky, jeho statické postavy a jejich nesmyslná, ale také neuvěřitelně smysluplná setkání, jeho nedostatek nebo přetékání lekcí a různé interpretace, a samozřejmě sardoodledom lidského života, plný překvapení a věcí, které nikdy nebudeme dešifrovat, plný časů, kdy jsme něco řekli, aniž bychom to udělali, čekali jsme na něco, co nikdy nedorazilo, a doufali jsme, báli se a neměli tušení, co se děje v našem malém světě. Bavilo mě to víc než jsem čekala!
    30/04/2021
    Avatar uživatele
    Anna Marie Kaňová
    Mnoho lidí se této hry bojí. Jako u všech Beckettových – „podivné, nepochopitelné, ponuré...“ Jediná Beckettova hra, kterou jsem dosud četl, mi připomněla Kafku. Ne, tak ne - Kafka v absolutním smyslu. To je tak nesnesitelná literatura, že by se za to chtělo autora zabít. Bolí mě z ní hlava. Nutí vás to intenzivně hledat smysl: "No, žádná nesmyslná díla neexistují!" Inu, „Čekání na Godota“ nelze nazvat nesmyslem, ale čtenář si musí sám sečíst význam jemu blízký, dramatik je němý a abstrahovaný od čtenáře, čtenář / divák pro Becketta jako by neexistoval, mluví buď sám se sebou, nebo s vyššími pravomocemi (v závislosti na zkaženosti pisatele).
    28/02/2022
    Avatar uživatele
    some person
    Pokud chcete začít s absurdním dramatem, doporučila bych právě toto, jelikož absordní drama určitě není pro každého a toto vám dost možná zvládne dát nějakou pointu a něco do života. Čekání na Godota zobrazuje dvě postavy čekající právě na Godota. Tento příběh má znázorňovat nekonečnou víru a čekání na spásu Bohem (God ot). Jak už jsem tu už několikrát psala tak je to absurdní drama a tak tam nejdete spoustu opakujících se dialogů, pojmu a vety co nedávají smysl.
    21/08/2021
    Avatar uživatele
    Elčule
    Uf, uf....tak tohle byla náročná četba. Absurdní drama není pro mě. Celá kniha, jak už název napovídá, je o čekání na Godota, který ovšem nikdy nepřijde. Konverzace mezi hlavními aktéry je často nesrozumitelná, autor tím upozorňuje na problém komunikace mezi lidmi - což si myslím, že je aktuální téma spíše v dnešní době. Nicméně toto dílo stojí i tak za přečtení. Rozhodně se ale nejedná o odpočinkovou četbu.
    26/12/2019
    Avatar uživatele
    Trubka
    Čekání na Godota je klasika, aspoň tak to cítím. Byla jsem pozvána na divadelní hru a nevěděla o Čekání vůbec nic. Takže děj pro mě byl trochu překvapením, ale v dobrém. Díky své neobvyklé zápletce dvou lidí, jak čekají na někoho třetího, byla přesně tím magnetem, který mě přikoval k jejich rtům a přiměl mě pozorně poslouchat. Proto jsem si dílo později znovu přečetla tištěné, abych si vše mohla prožít znovu.
    29/07/2022
    Váš avatar
    Vybrat si
    Jméno
    Vaše recenze
    0

    Kniha návstěv

    Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.

    Alkohol mohou nakupovat pouze osoby starší 18 let.

    Prosím potvrďte, že Vám již bylo 18 let.