Kluk z kostek
278
Kč
DMOC 329 Kč
Alex svou ženu Jody miluje, ale zapomněl, jak jí to dát najevo. Zbožňuje i svého autistického syna, ale ani za mák mu nerozumí. Sam je plný překvapení a svět je pro něj hádanka, kterou bez pomoci nedokáže rozluštit. Až díky hraní Minecraftu pro sebe otec se synem najdou společný prostor, v němž...
číst celé
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
Podobní autoři
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu
-
Levná doprava doslova za pár kaček
-
Spokojení zákazníci známka kvality
-
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy
-
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Hrdina této knihy je malý Sam, kterému zjistily poruchu autistického spektra. Jeho rodiče Alex a Jody od narození Sama věděli, že je něco špatně. Sam pořád brečel, uměl podstatně míň věcí, než děti z jeho okolí, měl rituály, které se musely dodržovat a pokud se nedodržely, dostal Sam záchvat.
Alex si musel najít pořádnou práci, která ho sice nebavila, jenže kvůli finanční situaci to byla nutnost. Postupně se pro něj stávala práce únikem od reality, které se bál. Díky tomu prakticky Jody zůstala na péči o syna sama, což bylo neúnosné.
Proto Jody navrhla pauzu, aby Alexovi konečně došlo, že je něco špatně. Alex se bál Sama, jeho záchvatů, ale nechtěl o rodinu přijít, takže se pomaličku začal snažit. K tomu všemu mu pomohla hra Minecraft, která není jako ostatní, kde se střílí, ale hráč má vlastní svět, ve kterém si tvoří dle svého.
Alex nebyl rád, že Sam hraje na xboxu. Děti si mají hrát venku, s normálními hračkami, jenže u autistů je to jiné. Stačí málo, jen pes, který si chce hrát, nebo cizí dítě, co si chce povídat a z hraní venku se může stát peklo.
Každé autistické dítě je jiné a ke každému se lze dostat jiným způsobem. Jelikož to znám, tak vím, že pochopit, co dítě chce a jakým způsobem ho učit, je opravdu náročné. Pokud ale rodiče najdou správný způsob, je to jako najít svatý grál. Zatím co u nás to byly pohádky, tak u Sama to byla hra Minecraft.
Normální hračky většinou autisty nezajímají, a když, tak pár minut a tím to končí. Takže i když se považuje v dnešní době přílišné hraní na konzolích a koukání na pohádky za škodlivé, tak u autistů to tak není. Autisty to vzdělává, díky tomu můžou pochopit, jak se chovat, jak používat běžné věci v životě a v případě Sama jak vyjít s lidmi.
Knihu vidím jako takové poselství jak pro rodiče s autisty, tak pro lidi, kteří aspoň trochu chtějí pochopit, co to autismus znamená. Měl by si jí přečíst každý, protože sama se často setkávám s tím, že za synem přijde nějaký cizí člověk, co ho chce pozdravit, upozornit, jak je roztomilý a vede to jen k záchvatu, protože neví.
Odsuzují nás, co jsme to za rodiče, že nezvládneme řvoucí dítě. Nejednou jsem se setkala s tím, že je syn strašně rozmazlený, jenže vysvětlete člověku, že rituály se musí dodržovat, ať jsou jakýkoliv. Jak děti, tak rodiče to mají složité a okolní svět tomu moc nepomáhá, takže kniha se mi straně líbí, protože autor dokonale sepsal nahlédnutí do rodiny, která nejen že se vypořádává s autistickým dítětem, ale také rodinné vztahy jsou tam rozházené.
Celá situace je náročná, ale nejhorší je, když je na to člověk sám. A to platí v každé rodině. Takže dalším hlavním tématem knihy je vztah Alexe s Jody. Zjistíte tam, co se pokazilo, proč se to pokazilo a jestli ještě vůbec jde vše slepit zpět, obzvlášť když se na scéně objeví noví lidé.
To nahlédnutí je v knize opravdu dokonalé, už na začátku čtení mi bylo jasné, že s tím autor musí mít vlastní zkušenost. Ty situace, byly jako vystřižené z našeho života, nejednou mě chytly za srdce a pobrečela jsem si.
Je to příběh ze života a je hodně čtivě napsaný. Celá kniha je psaná z pohledu otce rodiny, Alexe, který se snaží najít cestu jak ke svému synovi, ke své manželce, tak i sám k sobě, protože minulost na jeho přítomný život hodně doléhá.
Při čtení zjistíte, že i obyčejná škola, kolektiv, hlídání i jen zastávka v kavárně je pro takovou rodinu obrovský problém. Ale najde se v knize mnoho způsobů, jak ty problémy řešit. Samotná myšlenka Minecraftu, hry v které se opravdu jen tvoří, se mi líbí, takže časem ten nápad rozhodně využiji.
Knihu rozhodně doporučuji, protože je to příběh, který prožívá mnoho z nás a ne vždy je dobré před tím zavírat oči.