Tahle knížka je zase jedna z žánru, kde má hlavní postava rozvedené rodiče. Málo autorů si s tím tématem umí pohrát tak, jako Jacqueline Wilsonová. Použila tohle téma totiž ve více než jedné knize, ale vždycky je to o něčem jiném. Musím přiznat, že četbu téhle knížky mi celkem narušil školní výlet, jinak bych to přečetla jedním dechem. No, a teď k postavám. Hlavně na začátku mi připadalo, že Flossiině mámě je jedno, když Tim (neboli Tygr, jak mu říkali) udělal něco Floss, tak jí to bylo celkem hodně jedno. Ale když třeba Floss nechtěla něco Tygrovi jenom půjčit, tak jí hned řekla, ať mu to dá, protože je ještě malý. Tohle, co jsem tu teď tak amatérsky "popsala" vám možná bude připadat divné a asi to taky divné je, ale já sama žádného mladšího sourozence nemám, ale tohle by mi asi vadilo (když je Tygr ještě k tomu nevlastní). Steve (nevlastní táta Floss) mi připadal, že Floss ani moc nemá rád, jenom jí z povinnosti kupuje pár dárků. Takže i proto chápu Flossiino rozhodnutí být s tátou. Flossiina táty mi bylo moc líto a Floss taky. Rhiannon jsem nesnášela už od začátku a jsem moc ráda za to, že se skamarádila se Susan. Jak Rhiannon a její kámošky říkaly pořád to otravné ,,víš co", tak jsem si vzpomněla, že to říkají i některé moje kamarádky a teď jsem na to úplně alergická :) Díky Bohu za ten konec. Sice byl malinko nedokončený, ale mně to vážně ani trochu nevadilo. Když o tom teď tak vlastně přemýšlím, tak mě ten konec celkem i dojal. Sice bych se ráda dozvěděla, jestli Floss jela do Austrálie, ale že bych kvůli tomu měla knížce ubírat hodnocení, to ne. Ale Jacqueline to přece s konci umí... (Pochopí jen ti, kteří tuhle knížku dočetli). schovat popis