Recenze Hubert

V tomto meditativním debutu talentovaného mladého belgického autora sledujeme osamělého milovníka umění, který navštěvuje muzea a vyhýbá se lidem.
Hubert je jednou z těch krásných knížek, ve kterých se téměř nic neděje a vůbec to nevadí. Gijsemans ve svém debutu sleduje Huberta, osamělého muže, jehož svět se omezuje na pár galerií a jeho vlastní tichý byt. V celé knize vede pouze dva skutečné rozhovory. Jeden s upovídaným stopařem a druhý se sousedkou zezdola, která se ho pokusí svést. Uleví se mu, když se mu podaří oběma uniknout.
To dává talentovanému mladému belgickému umělci Benu Gijsemansovi prostor soustředit se na Hubertův rutinní život: věšáky na kabát a kuchyňský stůl v jeho malém bytě; jeho opatrné pohyby, vypoulené brýle, beztvará bunda. Hubert je pravidelným návštěvníkem muzea výtvarného umění v Bruselu a jeho rozjímavé toulky kolem klasických soch a impresionistických pláten jsou jedněmi z nejpůsobivějších obrazů knihy. Doma pokračuje ve své honbě za krásou, sleduje blondýnu, která bydlí poblíž, a maluje ženské akty. V tomto něžném příběhu není ani ušlechtilým estétem ani podivínským samotářem, ale prostě mužem, který rád pozoruje svět kolem sebe a dívá se na umění. A Gijsemanse určitě stojí za to sledovat.