Miloslav kardinál Vlk (1932–2017), arcibiskup pražský a primas český (1991–2010), patřil bezesporu k nejvýznamnějším osobnostem polistopadového období. V oblasti církevní se podílel na obnově struktur zdevastovaných v době totality, zasloužil se mj. o budování duchovních společenských center na periferiích měst a o obnovení charitní činnosti, podpořil úsilí o opětné zřízení kvalitního církevního školství a tvůrčím a invenčním způsobem ovlivnil působení církve ve společnosti.

Jeho působení a vliv překračovaly hranice: v letech 1993–2001 předsedal Radě evropských biskupských konferencí, patřil k předním představitelům celosvětového Hnutí fokoláre, jehož spiritualita byla jedním z hlavních hybatelů jeho konání, a zastával různé funkce v rámci římské kurie. Blízký vztah ho pojil zejména s Janem Pavlem II. a byl vysoce oceňován také současným papežem Františkem. Na národní i mezinárodní úrovni je třeba vyzdvihnout jeho zásluhy o ekumenismus a mezináboženský dialog.

Stal se ovšem také respektovaným výrazným subjektem občanské společnosti, kterou svými eticky zakotvenými názory po celá desetiletí ovlivňoval. Kardinál Vlk s přirozenou autoritou a civilním způsobem překračoval hranice omezující působení církve na oblast čistě náboženskou, propojoval ji při výkonu svého úřadu i v osobním životě s různými oblastmi lidského konání, společenskými vrstvami, problémy společnosti či jednotlivců, různorodými aktivitami.

Sborník „Miloslav kardinál Vlk. Reflexe a vzpomínky“ ve studiích, reflexích a svědectvích českých i zahraničních autorů zachycuje nejen všechny výše uvedené aspekty působení kardinála Vlka, ale zamýšlí se i nad jeho vztahem k historii, právu a spravedlnosti, přístupu k médiím apod. a ve vzpomínkách jeho přátel, spolupracovníků a mnoha dalších, do jejichž životů vstoupil, se snaží postihnout rovněž jeho rozměr lidský. Plastický portrét doplňuje na 200 fotografií, zejména z Archivu Arcibiskupství pražského a ze soukromých sbírek.