Recenze Studny samoty

Třetí sólové album kytaristy, zpěváka a kapelníka skupiny OBOROH Slávka Klecandra na kterém zhudebnil básně Jiřiny Zemanové. Poetická cesta dlouhým stínem českého undergroundu ze sbírky básní Studny samoty. Původní myšlenka pro nahrávání byla nejjednodušší rockové trio (basa, bicí, kytara, zpěv), později přibylo i violoncello. Zhudebnění jedné Jiřininy básně přivedlo Slávka na myšlenku zkusit zhudebnit jejích textů víc. Jiřina mu tedy poslala svou novou sbírku nazvanou Studny samoty. Slávka zaujalo hned několik básní a už ve chvíli, kdy je četl, mu ke slovům naskakovala melodie. Bylo jasné, že cesta zhudebněného cyklu básní nevede k Oborohu, ale že bude nutné ji zpracovat v jiné sestavě už proto, že se Slávek rozhodl napsat hudbu sám do posledního tónu a posledního cinknutí na činel do partitury a nastudovat ji vlastně stejným způsobem jako hudbu klasickou.

Seznam skladeb:
1/ Zavřu oči 2:45
2/ A tak se houpají 2:22
3/ Být připoutaný 3:14
4/ Cestu svou popiš mi 1:46
5/ Dal se do pohybu 3:20
6/ Déšť 2:35
7/ Málo 1:52
8/ Spi 3:30
9/ Zavedu tě k řece 3:11
10/ Je to míjení 1:21
11/ Jsi zmatený 2:06
12/ Obrazy v písku 2:39
13/ Voda odejde s vodou 2:06
14/ Za bílou velrybou 3:20
15/ Ještě než odejdu 2:53 schovat popis