Nedílnou součástí Janáčkova zájmu byly podpora a sběr písní, kterým dnes říkám posvátné, zlidovělé či lidové duchovní. Janáček si za spolupracovníka ve výzkumu lidové písně zvolil mimo jiné také Hynka Bíma pověřeného mapovat západní Moravu. Právě Bím zachytil při svých opakovaných sběrech v obci Vnorovy (tehdy Znorovy) soubor starých kostelních písní, kterým – ačkoli tvoří jen nepatrnou část z celkového počtu písní jím zaznamenaných – věnoval značnou pozornost (svědčí o tom i šestnáct dopisů vzájemné korespondence s L. Janáčkem, v nichž se tímto tématem zabývá). Ostatně, byly to právě Vnorovy, kde našel Janáček po předčasné smrti otce roku 1866 útočiště u svého strýce Jana Janáčka (v letech 1870–1878 zde působícího faráře). V dobách, kdy sám Leoš Janáček hrál na vnorovském kůru na varhany, se zde s místními duchovními písněmi pravděpodobně seznámil osobně. Zaměření písní má přímou vazbu na církevní rok. Část z nich nalezneme v kancionálu Jana Josefa Božana Slavíček rájský z roku 1719 představujícím základní srovnávací materiál, který byl ještě v dobách sběru v r. 1911 ve vnorovské farnosti využíván při bohoslužbách. Bím zaznamenal (a částečně též natočil na fonograf) písně adventní, vánoční, postní, velikonoční, k oslavě svatých a písně vztahující se svým obsahem k událostem v životě křesťana. CD “Kostelní písně ze Vnorov (Znorov)” širšímu publiku alespoň částečně odkryje tuto dosud neobjevenou perlu lidové hudební kultury, prozatím stojící mimo hlavní zájem folklorní veřejnosti. Výběrem písní tak s více než stoletým odstupem nahlédneme do repertoáru pevně zakořeněného ve zpěvném a zbožném prostředí zmíněné slovácké obce. Za doprovodu varhanního, komorního nástrojového, případně a cappella se představí vybraní pěvečtí sólisté a sbory ze Vnorov a okolí.