Zmrzlým lesem putuje tichá trojice – Prst, Malá a Dcera. Svět kolem nich je nepřátelský a nebezpečný. Poutníci se snaží vyhnout predátorům, lovcům a vlkům, a jejich cesta připomíná tanec v minovém poli. Prsta pronásledují vzpomínky na dětství, kdy lidé v ulicích začali mizet jako mýdlové bubliny, kdy se ztratili i jeho rodiče, jako by nikdy neexistovali. Brzy pochopil, že se světem se stalo něco zlého a začala v něm platit jiná pravidla než předtím. Morálka a svědomí se proměnily v prázdné pojmy, rozhodovala síla a krutost. Aby přežil, musel se chlapec přizpůsobit. Jako zázrakem se dočkal dospělosti. Dnes ví, že je smrtelně nebezpečné vydávat hluk a přilákat pozornost kanibalů. Proto se nyní se ženou a dítětem dorozumívá pouze znakovou řečí.
Zatímco trojice prochází opuštěnou krajinou, Dcera se ptá na všechno, co ještě nezná, a Prst jí gesty vypráví o vymoženostech „normálního života“, o obchodech, restauracích, sochách, podzemních garážích, platebních kartách… Ale už i jemu samotnému to zní nepochopitelně, jako dávný sen. Místo ovládání počítače je užitečné číst stopy, umět si chytit k večeři toulavou kočku a včas odhalit nebezpečí.
Cílem strastiplné cesty je vzdálený mokřad, bezpečné útočiště, které má poutníkům poskytnout ochranu a obživu. Než se k němu dostanou, musí projít Městem. Prst slyšel, že jeho obyvatelé jsou zákeřní, ostatní mají za divochy, chytají je a zabíjejí. Přesto nezbývá než se vnořit do temného labyrintu ulic.
Románový debut Marka Baroše hýří napětím, nečekanými zvraty a bohatým jazykem. Současně nás přivádí k zamyšlení, co kdyby se život na Zemi nečekaně od základů proměnil a my museli v primitivních podmínkách tvrdě hájit své životy.