Základ slovníku vznikl při překladu knihy „Dřeviny České republiky“ do anglického jazyka. Tento základní soubor hesel byl pak doplněn o řadu dalších, převážně morfologických termínů a také o anglická jména dřevin, čímž se původní rozsah zhruba zdvojnásobil. V průběhu recenzního řízení pak docent Řehořek navrhnul doplnění dalších termínů a zejména jmen dřevin, takže předkládaný slovník zahrnuje asi 6700 hesel.

Kromě popisně morfologických termínů jsou uvedeny pojmy z anatomie, květní a reprodukční biologie, dále názvy barev, vybrané ekologické a geografické pojmy, jakož i slova, která se vyskytují v klíčích a v dendrologických popisech.

Výběr dřevin zahrnuje jednak druhy domácí v České republice a dále introdukované dřeviny, které je možné pěstovat ve střední Evropě. Převahu mezi introdukovanými dřevinami mají severoamerické druhy, jsou však zastoupeny i asijské a evropské druhy, ojediněle i australské a jihoamerické.

Za základ české morfologické terminologie jsme použili přehled zpracovaný Z. Slavíkovou pro 1. díl Květeny České republiky a také 1. díl „Flóry Slovenska“, zpracovaný J. Dostálem, J. Futákem a F. A. Novákem, kde je velmi podrobný přehled morfologických termínů s názornými pérovkami. Pro anglické termíny jsme využili především dvou publikací, a to Harris J. G. & Harris M. W.: Plant Identification Terminology a kompendium Griffiths M.: Index of Garden Plants, odkud byla převzata i většina anglických jmen rostlin. Další anglická jméma byla doplněna z knihy Elias T. S.: Trees of North America. U některých dřevin domácích v České republice, kde neexistují anglická jména (např. u endemických druhů jeřábů) byla tato jména vytvořena překladem latinského nebo českého jména. Anglická jména dřevin a vlastně všech rostlin jsou v porovnání s českými jmény daleko mnohoznačnější. Často se jedno jméno používá pro několik druhů, a to i zcela nepříbuzných a naopak jeden druh může mít několik různých jmen např. podle geografických oblastí. Platí to zejména o starších jménech dřevin, kdy např. pod jménem „pine“ najdeme nejen borovice, ale i jiné rody jehličnatých dřevin a obdobně je tomu i u jména „cedar“. V novějších publikacích se již těchto jmen většinou neužívá, zařadili jsme je však z historických důvodů. Pokud se u jedné dřeviny vyskytuje větší počet jmen, jsou podtržením vyznačena jména, která se nejčastěji používají. Publikace má zpracovaný rejstřík podle latinských názvů pro rychlejší vyhledávání v české nebo anglické části.

Autoři