Tak knížka Vraní ulice mi dala vážně zabrat. Na začátku jsem se skoro vůbec nedokázala zorientovat v postavách, v časech, ale nakonec se mi to povedlo a knihu jsem si celkem vychutnala. Rozhodně je to hodně originální a netradiční. Tajemství a spletité rodinné vztahy mám velice ráda, takže tahle kniha byla přesně pro mě! Vám všem ji vřele doporučuji. Knížka Vraní ulice by si rozhodně zasloužila být více známější.
to, co je toto za obálku? Tato obálka knižního díla mne opravdu nezaujala ačkoli jsem tomu dával šanci a přečetl jsem si anotaci celého knižního díla a poté jsem nahlédl i dovnitř, jakožto do celého bloku této knihy a ani to mě nikterak neupoutalo já sám jsem se vleice modlil a říkal jsem si, že to snad bude na adalších stránkách lepší a lepší,a ale bohužel, bylo to jen a jen horší a horší, opravdu nic moc.
Banksovo trojnásobné hledání Jméno Iaina Bankse není již u nás naštěstí neznámé: kromě jeho temné prvotiny „Vosí továrna“ jsme již mohli například ocenit jeho geniální „Most“, postkatastrofický román „Píseň kamene“ či sci-fi „Líc a rub“. Román „Vraní ulice“ nám s dvanáctiletým zpožděním představuje autora z trochu jiné strany, než jsme byli zvyklí: ze jmenovaných románů je totiž relativně „nejnormálnější“, makabrózní prvky upomínající na raná díla Iana McEwana se tu vyskytují jen stopově, násilí je pomálu, zato humoru víc než dost. Ačkoli někteří recenzenti pojímají „Vraní ulici“ jako rodinnou ságu tří generací rodiny McHoanů, přesnější je mluvit o bildungsrománu hlavního hrdiny Prentice McHoana. Příběh charakterizuje trojí hledání: hledání Boha, hledání lásky a hledání strýčka Roryho. Hledání Boha je Prenticovou reakcí na smrt jeho kamaráda Darrena Watta a zapříčiní ústřední konflikt celého díla, neboť Prenticův otec Kenneth jako zapřisáhlý ateista syna po příklonu k mystice zavrhne. Neopětovaná láska mučí Prentice v podobě nádherné Verity Walkerové. A strýček Rory? Toho už od úvodní scény, kdy v krematoriu vinou neodstraněného kardiostimulátoru vybuchne v rakvi babička Margot, už šest let nikdo neviděl. Neoficiálního pátrání po Roryho osudu se ujme právě Prentice a posléze odhalí indicie, které svědčí o temném rodinném pozadí celé věci.
Tak tady, abych tedy řekl pravdu, jsem byl docela rozpolcen, bylo to něco, co mne nikterak nezaujalo, vzhledem k tomu, že já si knihy vybírám většinou podle obálky knižního díla, tak tato kniha u mě absoluktně propadla. Nepřipadalo mi to nikterak zajímavé a proto jsem ji po pár prvních stranách odhodil stranou a pustil jsem se raději do čtení něčeho zajímavějšího, co by mne mohlo bavit daleko více. Než je právě toto.
Recenze
Jméno Iaina Bankse není již u nás naštěstí neznámé: kromě jeho temné prvotiny „Vosí továrna“ jsme již mohli například ocenit jeho geniální „Most“, postkatastrofický román „Píseň kamene“ či sci-fi „Líc a rub“. Román „Vraní ulice“ nám s dvanáctiletým zpožděním představuje autora z trochu jiné strany, než jsme byli zvyklí: ze jmenovaných románů je totiž relativně „nejnormálnější“, makabrózní prvky upomínající na raná díla Iana McEwana se tu vyskytují jen stopově, násilí je pomálu, zato humoru víc než dost.
Ačkoli někteří recenzenti pojímají „Vraní ulici“ jako rodinnou ságu tří generací rodiny McHoanů, přesnější je mluvit o bildungsrománu hlavního hrdiny Prentice McHoana. Příběh charakterizuje trojí hledání: hledání Boha, hledání lásky a hledání strýčka Roryho. Hledání Boha je Prenticovou reakcí na smrt jeho kamaráda Darrena Watta a zapříčiní ústřední konflikt celého díla, neboť Prenticův otec Kenneth jako zapřisáhlý ateista syna po příklonu k mystice zavrhne. Neopětovaná láska mučí Prentice v podobě nádherné Verity Walkerové. A strýček Rory? Toho už od úvodní scény, kdy v krematoriu vinou neodstraněného kardiostimulátoru vybuchne v rakvi babička Margot, už šest let nikdo neviděl. Neoficiálního pátrání po Roryho osudu se ujme právě Prentice a posléze odhalí indicie, které svědčí o temném rodinném pozadí celé věci.