Bílé zuby, pozoruhodná prvotina mladé britské autorky, připomínající knihy Charlese Dickense a Salmana Rushdieho, vzbudila po svém vydání obrovský rozruch jak mezi kritiky, tak mezi čtenáři. Je to vtipný, hluboce vyzrálý a velkomylsný román, jenž se zmocňuje pestré multikulturní krajiny Londýna....
číst celé
Bílé zuby, pozoruhodná prvotina mladé britské autorky, připomínající knihy Charlese Dickense a Salmana Rushdieho, vzbudila po svém vydání obrovský rozruch jak mezi kritiky, tak mezi čtenáři. Je to vtipný, hluboce vyzrálý a velkomylsný román, jenž se zmocňuje pestré multikulturní krajiny Londýna. Pojednává - kromě mnoha dalších věcí - o přátelství, lásce, válce, třech kulturách a třech rodinách v průběhu tří generací, jedné hnědé myši a lstivosti, se kterou se minulost vrací, aby se člověku zahryzla do kotníku.
schovat popis
Recenze
Nevím, jestli se moje pozornost nesoustředila už na nic jiného, ale postupem času se pro mě čtení této knihy stalo skutečným literárním utrpením. Někdo by možná řekl, že je autorka geniální, a ona to možná genialita z určitého pohledu opravdu je, ale... ale. Opravdu mám pocit, že jsem v životě nečetla nic užvaněnějšího, až jsem ke konci měla reálné nutkání rvát si z toho vlasy nebo začít lézt po zdi. Zpětně to snad ani nedokážu přesně popsat, to se snad musí jen zažít.
Právě jsem si vzpomněla na Eugena Ionesca a jeho Plešatou zpěvačku, kde je pasáž o rýmě. Nebudu prozrazovat, v čem tkví hlavní kouzlo této scény, ale v Bílých zubech se něco vzdáleně podobného autorce stává na každé jedenapůlté stránce. Nejhorší na tom ovšem je, že zde se nejedná o absurdní drama...