Bohužel, kdyby nebylo pár letmých návštěv u jedné rodiny, musela bych tuhle knihu označit za velmi nudnou záležitost, která ač se na obalu chlubí, že obsahuje i události v Československu v roce 1968, nemůže být zajímavá ani pro nás čechoslováky, protože je prolétne tak neskutečnou rychlostí, že alespoň mě přišlo, že jsem Prahu neviděla ani z letadla. Eric Letange jako plavec a středoškolák mě opravdu bavil, ale jako koncipient jedné advokátní kanceláře, se jeho osobnost ztrácela mezi paragrafy a nudnými rozpravami o boji práva proti jedné nadnárodní společnosti. A ani trochu tomu nepomohlo, že velkou část knihy se propírají rozdíly mezi komunisty, trokisty, socialisty, leninovci apod. (přiznávám se bez mučení, tyhle odstavce, jsem prakticky přeskakovala, takže vůbec nevím, jaký jsou mezi nima rozdíly) Jako v každé knize jsem se alespoň dozvěděla nějakou tu perličku ze švédské minulosti – opravdu mi ti dezertující vojáci z Vietnamu do Švédka přišli maličko vtipní. Z celé té rodinné ságy rozhodně nejslabší díl, jestli poslední tak hodně černá tečka nakonec, jestli ještě nějaký ten díl bude, budu doufat, že Erich Maria si najde mnohem záživnější zaměstnání než jeho otec. Bohužel nedoporučuji. schovat popis