Rjú Murakami se českému čtenáři poprvé představil v roce 2008 psychologickým thrillerem V polévce miso. Také děj jeho románu Čáry se odehrává v současném nočním Tokiu a neschází v něm sžíravá kritika dnešní japonské konzumní společnosti, scény plné brutálního násilí a sexu, ale také úvahy o...
číst celé
Rjú Murakami se českému čtenáři poprvé představil v roce 2008 psychologickým thrillerem V polévce miso. Také děj jeho románu Čáry se odehrává v současném nočním Tokiu a neschází v něm sžíravá kritika dnešní japonské konzumní společnosti, scény plné brutálního násilí a sexu, ale také úvahy o lidské osamělosti, lásce a přátelství. Smutní hrdinové si v jednotlivých kapitolách jakoby předávají štafetu – na okamžik se náhodně setkají v nočním velkoměstě a zase mizí v anonymním davu, aby zanechali šokovaného čtenáře bolestným úvahám o životě a jeho smyslu.
schovat popis
Recenze
V Carach sledujeme postavu, ktera zrovna neco dela, pak Murakami na dvou strankach popise co delaly jeji rodice a na konci postava potka dalsi postavu, predaji si stafetovy kolik a takhle to je porad dokola. Z vyse jmenovaneho jde tedy usoudit, ze si clovek k nikomu nevytvori silny vztah, jaky jsem si ja napriklad vytvoril k Becherovce nebo Jirkovi Krampolovi. Jelikoz se kniha odehrava v Japonsku, je 80% postav naprosto dementnich a delaji veci, ktery by mne nenapadly ani v sobotu rano, nebo kdybych mel misto mozku v hlave treba kilo rizota nebo leca. Co ale cekat od narodu, ktery prodava smradlave kalhotky a cucha k nim. Ja si k svym trenkam cuchl jednou a skoncil jsem na pohotovsti.
Taky nevim, jestli je blbej preklad, nebo jestli Murakami pise naschval stylem trinactileteho studenta zakladni skoly, ale nektere valby typu "sahal ji do oblasti kolem pohlavnich organu" mne opravdu vyvadely z miry. Vitezem se kazdopadne stala uvaha mlade hrdinky, kdyz rekla, ze se ma skvele. "Zvlastni slovo. Ani jsem netusila, ze takove slovo mam ulozene na hard disku meho mozku. A proc zrovna tohle slovo?"
LOL