Pro mne, jako pro čtenáře C. D. Payna, je tento autor génius. Proto jsem celkem zaražená, že tohle napíšu, ale Zázrak v plechovce se nepovedl. Pro mě byl příběh průhledný. Od začátku, kdy se ti dva mladí lidé potkali, a i když měli každý jiné cíle a ambice, mi bylo naprosto jasné, jakým směrem se všechno bude ubírat. A nemýlila jsem se, o to více jsem zklamaná, že se nestal třeba nějaký zvrat, který by vše, co jsem čekala, vyvrátil. Nestalo se.
Navíc jsem u pana autora zvyklá na vtipné glosy, hlášky, situace, které mne vždy pobavily, ale tady v příběhu jich je velmi poskrovnu.
Samozřejmě nechci tímto napsat, že je kniha špatná, ale po tom, co znám jiné díla, je tato pro mě zatím nejslabší, kterou jsem četla. Je fakt, že Mládí v hajzlu nemá konkurenci, Zázrak to zkusil, ovšem neúspěšně.
Co se týče samotného příběhu, tak je čtivý a ubíhá poměrně rychle. Při čtení jsem kolikrát měla pocit, jako bych ty kilometry najezdila s nimi. Určitě nelituji času, který jsem knize věnovala, ale mám pocit, že se k ní hned tak nevrátím. Jestli vůbec.
Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že to bylo najít-vysvětlit-zabalit-odjet. Ten příběh sám o sobě pro mě neměl žádnou hloubku, nic, co by ve mně zůstalo. Jasně, budu si pamatovat o čem to je, ale to jen z toho důvodu, že jsem to tušila od začátku a je to jednoduché. Přišel jsem, viděl jsem ji s koblihou, a jelo se.
Věřím, že fanoušci C. D. Payna po knize sáhnou, možná někteří budou u vytržení, někteří budou zklamáni jako já. Sto lidí, sto chutí. Za mě si zaslouží průměrné hodnocení. Je to příběh, který vám zabere jeden, maximálně dva večery a s klidným svědomím poté vrátíte knihu do knihovny. A myslet na ni? To asi taky nebudete.
Recenze
Wilder se díky Verity pomalu zbavuje slupky slušňáka s nalinkovanou budoucností a začíná si pomalu užívat života.
Cesta kterou podniká k tomu, aby svou milovanou dovedl zpátky do rodného města je vlastně ideální příležitost k větší životní změně a právě k tomu jej Verity nenápadně burcuje.
V průběhu příběhu tedy cestujeme s Wilderem a Verity skrz na skrz přes Ohio a Indianu a navštěvujeme s nimi jarmark za jarmarkem v domnění, že Wilder konečně najde svou ztracenou lásku. Jedinou stopou ovšem zůstávají pouze plechovky se zázračným krémem. Prodejce zázračného krému, spolu s Dot není k nalezení a Wilder začíná ztrácet naději a v hlavě mu běží všemožné scénáře.
Lehká oddechovka po náročném dni v práci. Člověk si sedne, uvaří si kávu, udělá si pohodlí a vezme do ruky Zázrak v plechovce.
I přes to, že byla kniha čtivá a nijak mě nenudila, jsem měla celou dobu pocit, že jí chybí ten pověstný náboj. Po dočtení knihy se mi hlavou honila jedna věc, a to "to je jako ten úchvatný Payne ?"
Navíc jsem u pana autora zvyklá na vtipné glosy, hlášky, situace, které mne vždy pobavily, ale tady v příběhu jich je velmi poskrovnu.
Samozřejmě nechci tímto napsat, že je kniha špatná, ale po tom, co znám jiné díla, je tato pro mě zatím nejslabší, kterou jsem četla. Je fakt, že Mládí v hajzlu nemá konkurenci, Zázrak to zkusil, ovšem neúspěšně.
Co se týče samotného příběhu, tak je čtivý a ubíhá poměrně rychle. Při čtení jsem kolikrát měla pocit, jako bych ty kilometry najezdila s nimi. Určitě nelituji času, který jsem knize věnovala, ale mám pocit, že se k ní hned tak nevrátím. Jestli vůbec.
Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že to bylo najít-vysvětlit-zabalit-odjet. Ten příběh sám o sobě pro mě neměl žádnou hloubku, nic, co by ve mně zůstalo. Jasně, budu si pamatovat o čem to je, ale to jen z toho důvodu, že jsem to tušila od začátku a je to jednoduché. Přišel jsem, viděl jsem ji s koblihou, a jelo se.
Věřím, že fanoušci C. D. Payna po knize sáhnou, možná někteří budou u vytržení, někteří budou zklamáni jako já. Sto lidí, sto chutí. Za mě si zaslouží průměrné hodnocení. Je to příběh, který vám zabere jeden, maximálně dva večery a s klidným svědomím poté vrátíte knihu do knihovny. A myslet na ni? To asi taky nebudete.