Dominik Landsman, autor populárních Deníčků moderního fotra, ve svých knížkách vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, že mateřská dovolená není žádná dovolená. V nové knize čtenář zjistí, že ani s letní dovolenou to není žádné terno, zvlášť když máte malé dítě a manželka vás místo na každoroční...
číst celé
Dominik Landsman, autor populárních Deníčků moderního fotra, ve svých knížkách vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, že mateřská dovolená není žádná dovolená. V nové knize čtenář zjistí, že ani s letní dovolenou to není žádné terno, zvlášť když máte malé dítě a manželka vás místo na každoroční chalupu donutí jet do Bulharska k moři. A kdyby jen to! Nataša, druhá polovina rodičovského páru, se chopila pera a knížku za Dominika napsala. Výsledkem je nejen dovolenkové vyprávění, ve kterém se pozná každý, ale i odhalení několika utajovaných skutečností z intimního života moderního fotra. Necenzurováno!
schovat popis
Recenze
Knize rozhodně dávám plný počet a ráda a s chutí se k ní zase po čase vrátím. Knihu doporučuji.
Deníček moderního fotra na dovolené aneb jak se vesele žije a jak se Neodpočívá, když si vyrazíte na dovolenou se ženou... A dítětem... Vtipné, místy možná s nadsázkou, ale místy tak trefné, že se směju až k slzám. Zkuste to, výborná oddyychovka.
„To máš pravdu. Teď jsem fakt docela dřel, zamyslel se.
„Já tě fakt obdivuju. Kde na to všechno bereš sílu?“
„No, to má člověk v sobě. Musíš zatnout zuby a dělat, co je správný,“ Jindřich uznale pokývl hlavou, čímž zřejmě vyjadřoval sám sobě respekt.
Deníčky Moderního Fotra jsem nečetl, jen jsem několik samostatných příběhů občas zachytil na sociálních sítích nebo na původním blogu, který už dnes není funkční. Dovolená s moderním fotrem je proto kniha, ve které jsem se poprvé setkal v ucelené podobě s historkami „Jindřicha“, „Natašy“ a „Čeňka“ (předpokládám, že synátor se také ve skutečnosti jmenuje jinak – proto ty uvozovky).
Celou knihu beru jako nadsázku a „uměleckou hyperbolu“, zejména pokud jde o potřebu do textu zapracovat snad všechna možná dovolenková klišé (ponožky v sandálech, strkání jídla do igelitek atd.), která v mých očích tak trochu podkopávají věrohodnost příběhu. To samé platí také o líčené naprosté neschopnosti „moderního fotra“ Jindřicha.
Navzdory výše uvedeným výhradám nicméně kniha svůj účel splnila, zasmál jsem se pěkně a přelouskal ji na posezení.
„Jindřich nesměle vstal a s igelitkou se nenápadně sunul do sekce pečiva. V ten moment se z různých temných zákoutí začali vynořovat další lidé s igelitkami.“
Spoustu humoru z téhle knížky mi bylo blízkých a popravdě jsem se při čtení usmívala, ale spousta mi přišla přehnaná a navíc ne moc citlivá, takže...mezi fanoušky autora se určitě nemohu řadit. Na druhou stranu, to čtení mě doopravdy po většinu doby bavilo...
Za mne jsou nejlepší první 2 díly a pak Karanténa s moderním fotrem.