Chiang je úkaz, který jednou za pár let vydá povídku (za bezmála tři dekády jich má všehovšudy patnáct a žádnou jinou tvorbu k tomu), ta se okamžitě stává událostí a je takřka jisté, že se mu za ní snese na hlavu mračno žánrových cen. A nesporně právem, protože nikdo jiný tak umně a nápaditě nepublikuje bez nadsázky regulérní vědecké i teologické práce natolik „zábavnou“ formou.
Ty nejlepší povídky by se vám měly zadřít pod kůži a nasadit do hlavy nejednoho hlodajícího červíka. To umí málokdo. A nikdo tak jako právě on. Jde ve své podstatě o školu hrou, protože v jedné každé z nich se něčemu přiučíte, zároveň se pobavíte a jistojistě se nad daným vědeckým/teologickým/etickým problémem zamyslíte. Dokonce natolik až mají některé sílu změnit váš pohled na danou problematiku. Osobně sice zdaleka ne všechny plně docením, protože nejednou na můj vkus až příliš ustoupí jeho vypravěčské já tomu vědeckému čili to neudrží formu proti ambicím, ale když se mu to podaří, tak… Tak pak nemám slov.
Recenze
Ty nejlepší povídky by se vám měly zadřít pod kůži a nasadit do hlavy nejednoho hlodajícího červíka. To umí málokdo. A nikdo tak jako právě on. Jde ve své podstatě o školu hrou, protože v jedné každé z nich se něčemu přiučíte, zároveň se pobavíte a jistojistě se nad daným vědeckým/teologickým/etickým problémem zamyslíte. Dokonce natolik až mají některé sílu změnit váš pohled na danou problematiku. Osobně sice zdaleka ne všechny plně docením, protože nejednou na můj vkus až příliš ustoupí jeho vypravěčské já tomu vědeckému čili to neudrží formu proti ambicím, ale když se mu to podaří, tak… Tak pak nemám slov.