Stín obra byl mnohem lepší než Stínové loutky, ale stále se nepřibližuje prvním dvěma knihám série. Základní zápletkou posledních tří knih byli absolventi Bitevní školy, kteří zacházejí se světem jako se svou osobní hrou Risk, což je strašně cool. Ale z nějakého důvodu mě některé podzápletky už tolik nevtáhly a některé postavy začínají být opravdu otravné. Vztah Beana a Petry mi před pár knihami připadal tak nějak nucený, ale zrovna když jsem si na něj začínala zvykat, řekla v e-mailu Dinku Meekerovi, že ho pořád miluje, ale už ne tak moc jako Beana. Pak poté, co Bean odejde ze světa, aby našel lék na svůj gigantismus, se téměř okamžitě zamiluje do Petera, což je prostě směšné. A pak na konci řekne, že ho milovala, ale nikdy nepřestala milovat ani Beana, a já to všechno nestíhám sledovat. Byl tam Alai, který si z nějakých důvodů vzal Virlomi a pak ji v noci asi o tři kapitoly později opustil, protože si uvědomil, že je vlastně blázen. Morální ponaučení, nepotřebuju v tomhle příběhu romantické podzápletky (ne že bych je v jiných příbězích nemilovala, protože je opravdu miluju), stačí mi vojenská genialita těch největších mozků, které tenhle svět nabízí. schovat popis