Ano, setkání se svými rodiči Marko celkem zvládnul, hlavně když jim představil tu „okřídlenou bestii“, co se stala jeho ženou a má s ní dítě. Co lepšího a humornějšího by jste chtěli mít na začátku dalšího dobrodružství Marka a Alany... Sankta fek. Jenom jsem chtěl, aby všichni byli v obraze, než pokročíme dál.
Ano, i Alana má k tomu co říci.
Víte, už jsem si v prvním svazku začal zvykat na výstřednosti a obličeje a tvary některých příchozích tvorů, ale obr Fard mě překvapil. Musím si zvykat, že v tomto příběhu je možné vše a čtenář na to musí být připraven. Fard mě dostal do kolen. A to není jediná výstřední postava v této knize. Kanadská kreslířka Fiona Staplesová se tu pořádně vyřádila. Myslím, že ona a scénárista Brian K. Vaughan se opravdu našli.
Obsahově jsem se moc daleko nedostali. Je tu spousty flashbacků do dní souloží a pomalého vniknutí spermatu (ty ses udělal ve mně!) do Alany, čímž vznikalo podhoubí pro narození Hazel. Té Hazel, která vlastně tento příběh vypráví. Pár skoků do minulosti ještě nikoho nezabilo. Vím, že to nebude hračka, ale co může být lepší symbol, pro ten mír, než je dítě dvou znepřátelených stran? A abych citoval sexy Alanu: „Prosím, prosím, nastříkej to do mě“. Inu, ještě bude sranda.
PS – Možná bych i uvítal, kdyby nám někdo do Češtiny přeložil řeč Girlandu. Nějak se o to nikdo nestará, že jo pane Richarde Podaný. Nojo, víte, jak se to říká: Čtenář náš poslední spolupracovník. schovat popis