Recenze Centrální stanice

Kniha Lavie Tidhara, známého u nás svým provokativním románem Usáma (Argo, 2017), za který obdržel Světovou cenu pro nejlepší román v angličtině v žánru fantasy a porazil tak mj. Stephena Kinga s 11.22.63 nebo George R. R. Martina a jeho Tanec s draky. Celosvětová diaspora čtvrt milionů lidí žije u paty vesmírné stanice. Město bez pravidel bují doslova jako plevel. Život má pramalou cenu a data ještě menší. Když se Boris Chong vrátí z Marsu do Tel Avivu, rychle pozná, že se hodně věcí změnilo. Borisova bývalá milenka se stará o podivně povědomé dítě, které se dovede pouhým dotykem prstu napojit na datový proud. Borisova sestřenice je zamilovaná do robotnika – poškozeného kyborgovského vojáka, který taktak že nechodí žebrat o součástky. Borisův otec trpí smrtelným multigeneračním mozkovým morem. A hledaná datová upířice pronásledovala Borise až do míst, kam má zakázaný návrat. Nad těmi všemi se tyčí Centrální stanice, meziplanetární uzel, ve kterém se protíná všechno: konstantně se proměňující Tel Aviv; mocná virtuální kolbiště; a vesmírné kolonie, kam lidstvo prchlo před bídou a válkou. Propojení zajišťují „Druzí“: mocné mimozemské entity, které prostřednictvím Konverzace – pohyblivého, plynoucího proudu vědomí – právě zahajují nezvratnou změnu. U Centrální stanice se lidé a stroje se adaptují, vzkvétají… a dokonce se vyvíjejí. schovat popis