S ohledem na to, že původní autor Milénia Stieg Larsson zemřel po sepsání prvních tří dílů (a před vydáním jakéhokoliv z nich!), byla jsem k tomuto pokračování, které napsal jiný autor zprvu skeptická a pár let jsem odolávala. Milénium – původní trilogie si mě však naprosto získala a žádnou lepší severskou krimi jsem již nenašla (i když Kaštánek od Sørena Sveistrupa je v těsném závěsu). Po hlavních postavách (především po Lisbeth) se mi tudíž začalo stýskat, takže jsem si o knihu nakonec řekla k Vánocům a jsem opravdu ráda.
Postavy žijí dál
Přestože David Lagercrantz není Stieg Larsson (jak by také mohl, že?), bylo zjevné, že chování jednotlivých postav opravdu pečlivě studoval, aby cokoliv, co v rámci jím sepsaného pokračování udělají, působilo důvěryhodně. Musím říct, že mě rozhodně přesvědčil o tom, že postavy Lisbeth ani „zasranýho Kalle Blomkvista“ nezemřely spolu s Larssonem.
Rain Man a technologická singularita
Kniha je plná zajímavých témat jako je například vývoj umělé inteligence, související technologická singularita (bod, ve kterém umělá inteligence překoná inteligenci lidskou), problematika autistických savantů (autisté, kteří mají v nějaké oblasti naprosto výjimečné schopnosti, které jsou údajně za hranicí geniality – zpracováno například ve filmu Rain Man), zajímavé matematické problémy apod.
U beletrie navíc považuji za velký úspěch, pokud mě naláká na nějakou naučnou literaturu, což se tady povedlo, protože jsem si v návaznosti přečtení Dívky v pavoučí síti objednala knihu Ostrovy génia, která se problematikou autistických savantů zaobírá.
Nádech Sherlocka Holmese a Dana Browna
Lisbeth se v tomto díle setká s osobou, která je jí jistým způsobem velmi blízká a která má neskutečnou schopnost podmanit si kohokoliv, koho potká. V tomto ohledu mi kniha, resp. uvedená postava připomněla děsivě podmanivou Eurus – sestru Sherlocka a Mycrofta v seriálovém zpracování Sherlocka Holmese, kterého ztvárnil Benedict Cumberbatch. Ve vztahu k vývoji umělé inteligence a souvisejících rizik jsem si zase vzpomněla na Počátek od Dana Browna.
Pokud se vám líbilo Milénium od Stiega Larssona, myslím, že je velká šance, že se vám bude líbit Milénium od Davida Lagercrantze, tak jen směle do toho.
Recenze
Co mi chybělo? Postavy byly dost ploché, stejně tak jako vztahy mezi nimi. Většinu náboje ať už mezi Lisbeth a Mikaelem nebo Mikaelem a Erikou jsem si jako čtenář předchozích dílů spíš domýšlela ze zvyku a setrvačnosti. Osobního mezi postavami se tady vlastně nedělo skoro nic a kniha nepřinesla žádný nový vývoj.
Taky jsem postrádala nějaký společensky kritický přesah, který původní trilogie měla a dost mě bavil.
Navíc mi přišla překombinovanost v linie "vracíme se k Lisbethiným kořenům". Jasně, v původní trilogii se taky dělo spousta věcí přitažených za vlasy (většina z nich byla divnější), ale nakonec většina z těch nepravděpodobností zapadla na svoje místo. To se tady úplně nestalo.
Co se mi líbilo? Linie malého autisty a celkově ta "současná" detektivní část. Vlastně celá ta knížka se mi docela líbila, akorát s Lisbeth s Mikaelem mi v ní přišli tak trochu navíc, jako postavy co nemají co hrát. :)
Postavy žijí dál
Přestože David Lagercrantz není Stieg Larsson (jak by také mohl, že?), bylo zjevné, že chování jednotlivých postav opravdu pečlivě studoval, aby cokoliv, co v rámci jím sepsaného pokračování udělají, působilo důvěryhodně. Musím říct, že mě rozhodně přesvědčil o tom, že postavy Lisbeth ani „zasranýho Kalle Blomkvista“ nezemřely spolu s Larssonem.
Rain Man a technologická singularita
Kniha je plná zajímavých témat jako je například vývoj umělé inteligence, související technologická singularita (bod, ve kterém umělá inteligence překoná inteligenci lidskou), problematika autistických savantů (autisté, kteří mají v nějaké oblasti naprosto výjimečné schopnosti, které jsou údajně za hranicí geniality – zpracováno například ve filmu Rain Man), zajímavé matematické problémy apod.
U beletrie navíc považuji za velký úspěch, pokud mě naláká na nějakou naučnou literaturu, což se tady povedlo, protože jsem si v návaznosti přečtení Dívky v pavoučí síti objednala knihu Ostrovy génia, která se problematikou autistických savantů zaobírá.
Nádech Sherlocka Holmese a Dana Browna
Lisbeth se v tomto díle setká s osobou, která je jí jistým způsobem velmi blízká a která má neskutečnou schopnost podmanit si kohokoliv, koho potká. V tomto ohledu mi kniha, resp. uvedená postava připomněla děsivě podmanivou Eurus – sestru Sherlocka a Mycrofta v seriálovém zpracování Sherlocka Holmese, kterého ztvárnil Benedict Cumberbatch. Ve vztahu k vývoji umělé inteligence a souvisejících rizik jsem si zase vzpomněla na Počátek od Dana Browna.
Pokud se vám líbilo Milénium od Stiega Larssona, myslím, že je velká šance, že se vám bude líbit Milénium od Davida Lagercrantze, tak jen směle do toho.
Velké překvapení a spokojenost.
Nie je to ale Larsson a Lagercrants sa mu zrejme ani nesnaží podobať sa - nedá sa teda od knihy očakávať, že budú jej formát a zápletky pokračovať v Miléniu.
Dej je z časti predvídateľný a stane sa tak, že polovicu knihy očakávame, že sa niečo stane a… ono sa to stane presne tak, jak sme očakávali. Tam, kde by to chcelo urýchliť dej/opis, sa Lagercrantz zbytočne rozpisuje; tam, kde by sa dalo preniknúť opisom hlbšie, autor len preletí.