Recenze Slepá skvrna, 2. vydání

Psychologický thriller o krutosti a temnotách lidské duše. Září 1996. Jo, dospívající dvanáctiletý chlapec, tráví se svou rodinou prázdniny na Krétě. Slunce, moře, krásné dívky. Mohlo by to vypadat jako splněný sen. Ale Jo to takto nevnímá. Je znechucený matkou a jejím přítelem, kteří tráví veškerý čas popíjením, zatímco Jo se musí starat o své malé sourozence. Jediný, s kým si Jo rozumí a kdo mu dokonce pomáhá ve snaze získat vysněnou dívku, je muž, který si nechává říkat Sako. Jednoho dne Jo překvapí svůj objekt lásky v objetí s někým jiným a vzteky umučí kočku, jejíž mrtvé tělo zavěsí dívce na dveře. Prosinec 2008, Oslo. Mladá psychoterapeutka Mailin náhle zmizí. Její mladší sestra Liss se vrací z Amsterodamu, kde se protloukala jako modelka, a snaží se vypátrat, co se s její sestrou stalo. Naděje zmizí ve chvíli, kdy je nalezeno zohavené tělo její sestry. Jaké je spojení mezi prázdninami na Krétě, chlapcem Joem, tajuplným mužem jménem Sako a rokem 2008, Liss a Mailin? Proč musela Mailin zemřít? Jaká je pravá tvář psychopata, který neváhá svoje oběti nejdříve oslepit? Slepá skvrna je román plný krutosti a zároveň precizní psychologickou studií temnoty lidské duše. Damhaug nejenže čtenáře nenechá vydechnout, ale umí i přesvědčit, že jeho spletitý příběh by mohl být pravdivý a že by se mohl odehrát kdekoli na světě. schovat popis