Žánrově jde o klasickou detektivku s prvky thrilleru. Ze svých předchozích knih autorka využila ty nejlepší motivy a postupy, proto její „Andělíčkářku“ považuji za nejlepší knihu, kterou dosud napsala.
Novinku vydalo nakladatelství Motto, které podle svého reklamního sloganu píše inteligentní detektivky pro ženy. A přesně taková „Andělíčkářka“ je. Od čtenářů vyžaduje plnou pozornost a soustředění, aby vám neunikl sebemenší detail. Všechno tady souvisí se vším a všechno je důležité pro rozuzlení příběhu. Hlavní hrdinové jsou tady dva. Je to manželská dvojice policisty a autorky krimi románů. Patrik a Erika vychovávají tři děti a pravda je, že Eričin život se točí hlavně kolem nich. Patrik se detektivními záhadami zabývá v rámci práce, Erika má funkci detektiva amatéra. Toto je jejich osmý případ.
Erika tráví spoustu času se svými dětmi a se svou sestrou, která trpí depresemi z potratu a její vztah s partnerem prochází krizí. Tyto věci se tady docela dost řeší, což by nemuselo jít pod nos čtenářům, kteří nemají děti. Jakkoliv jsou tyto epizody vtipné nebo dojemné, pravda je, že odvádí pozornost od vyšetřování. A opět jsme u otázky, co čtenáři od detektivek očekávají. Zda je zajímá jen detektivní záhada, nebo se chtějí začíst i do omáčky okolo, která detektivku přibližuje společenskému románu.
Läckberg je sama matkou tří dětí a je to znát. Ke svým postavám přistupuje s láskou a pochopením. Nic lidského jí není cizí a je chápavá i tam, kde mnozí čtenáři zažijí šok. Läckberg si nedělá žádné přehnané iluze ani o světě ani o lidech. Nic ji nemůže překvapit a i otřesné věci popisuje objektivně a určitým způsobem lhostejně. Rozhodně není patetická a nesnaží se o efekt. A přesto vás dostane do kolen a její příběh je drsnější než většina thrillerů vydávaných v současnosti.
Překvapivé je, jak se vám příběh dokáže postupně dostat pod kůži. Děj se skládá ze dvou linií, které spolu na první pohled nesouvisí. Jeden příběh se odehrává v minulosti a týká se několika žen z jedné rodiny. Tady se setkáme s andělíčkářkou, která je popravená za to, že se svým manželem zavraždila několik dětí. Nejvíc prostoru dostala dcera andělíčkářky, která byla v době matčiny popravy osmiletá. Tento příběh je napínavý a víc než detektivku připomíná psychologický román. Přesto se musím přiznat, že už někde před polovinou knihy mě tento historický příběh vtáhl natolik, že jsem měla co dělat, abych nepřeskakovala stránky se současným detektivním příběhem.
Ten se týká záhadného zmizení několika příbuzných, ke kterému došlo v jednom domě v roce 1974. Tehdy se doslova vypařila celá rodina a od té doby o nich nikdo nikdy neslyšel. Do tajemného a údajně prokletého domu se nastěhuje žena, která kdysi ze záhadného důvodu unikla osudu svých blízkých. Jak jsme u autorky zvyklí, minulost má dlouhé stíny a někdo se zatraceně snaží, aby mladá žena opustila dům, ve kterém se narodila. S touto linií budou spokojení ti, kteří mají rádi klasické detektivky hádanky ve stylu Agathy Christie. Autorčiny zápletky jsou minimálně stejně dobré jako ty, které vymýšlela Královna detektivek, a její postavy jsou mnohem živější a propracovanější. Prostor tu má několik hrdinů, z nichž každý skrývá nějaké tajemství nebo výrazně zasáhne do děje.
Některé záhady možná nezůstanou záhadami až do úplného konce, ale vyřešit úplně všechno se vám nejspíš nepovede. Stopy tady jsou, ale předpokládám, že některé závěry ani nedomyslíte, protože si řeknete, že něco tak perverzního přece není možné. „Andělíčkářka“ má všechno, co od dobré detektivky čekáte. A věřte mi, že při čtení se přistihnete u toho, jak si nervózně okusujete nehty. A možná že i vás budou svrbět prsty a budete se muset hodně napomínat, abyste nelistovali dopředu. Jestli je Läckberg v něčem výjimečná, pak je to vytváření napínavých zápletek.
Recenze
V románu se střídají krátké kapitoly o historii Ebbiny rodiny a o současném případu. Lackbergová vždy skvěle prolíná minulost a současnost. Jako obvykle se zde objevuje spousta postav a nitek a Lackberg je nakonec všechny krásně spojí. Mnoho postav se vyskytuje ve všech Lackbergových knihách, takže si myslím, že je nejlépe oceníte, když je budete číst, abyste docenili jejich pozadí. Tohle je osmá kniha a já jsem si zamilovala všechny z nich. Je to perfektní série pro úvod do kriminální literatury a je první, kterou vždy doporučuji.
Novinku vydalo nakladatelství Motto, které podle svého reklamního sloganu píše inteligentní detektivky pro ženy. A přesně taková „Andělíčkářka“ je. Od čtenářů vyžaduje plnou pozornost a soustředění, aby vám neunikl sebemenší detail. Všechno tady souvisí se vším a všechno je důležité pro rozuzlení příběhu. Hlavní hrdinové jsou tady dva. Je to manželská dvojice policisty a autorky krimi románů. Patrik a Erika vychovávají tři děti a pravda je, že Eričin život se točí hlavně kolem nich. Patrik se detektivními záhadami zabývá v rámci práce, Erika má funkci detektiva amatéra. Toto je jejich osmý případ.
Erika tráví spoustu času se svými dětmi a se svou sestrou, která trpí depresemi z potratu a její vztah s partnerem prochází krizí. Tyto věci se tady docela dost řeší, což by nemuselo jít pod nos čtenářům, kteří nemají děti. Jakkoliv jsou tyto epizody vtipné nebo dojemné, pravda je, že odvádí pozornost od vyšetřování. A opět jsme u otázky, co čtenáři od detektivek očekávají. Zda je zajímá jen detektivní záhada, nebo se chtějí začíst i do omáčky okolo, která detektivku přibližuje společenskému románu.
Läckberg je sama matkou tří dětí a je to znát. Ke svým postavám přistupuje s láskou a pochopením. Nic lidského jí není cizí a je chápavá i tam, kde mnozí čtenáři zažijí šok. Läckberg si nedělá žádné přehnané iluze ani o světě ani o lidech. Nic ji nemůže překvapit a i otřesné věci popisuje objektivně a určitým způsobem lhostejně. Rozhodně není patetická a nesnaží se o efekt. A přesto vás dostane do kolen a její příběh je drsnější než většina thrillerů vydávaných v současnosti.
Překvapivé je, jak se vám příběh dokáže postupně dostat pod kůži. Děj se skládá ze dvou linií, které spolu na první pohled nesouvisí. Jeden příběh se odehrává v minulosti a týká se několika žen z jedné rodiny. Tady se setkáme s andělíčkářkou, která je popravená za to, že se svým manželem zavraždila několik dětí. Nejvíc prostoru dostala dcera andělíčkářky, která byla v době matčiny popravy osmiletá. Tento příběh je napínavý a víc než detektivku připomíná psychologický román. Přesto se musím přiznat, že už někde před polovinou knihy mě tento historický příběh vtáhl natolik, že jsem měla co dělat, abych nepřeskakovala stránky se současným detektivním příběhem.
Ten se týká záhadného zmizení několika příbuzných, ke kterému došlo v jednom domě v roce 1974. Tehdy se doslova vypařila celá rodina a od té doby o nich nikdo nikdy neslyšel. Do tajemného a údajně prokletého domu se nastěhuje žena, která kdysi ze záhadného důvodu unikla osudu svých blízkých. Jak jsme u autorky zvyklí, minulost má dlouhé stíny a někdo se zatraceně snaží, aby mladá žena opustila dům, ve kterém se narodila. S touto linií budou spokojení ti, kteří mají rádi klasické detektivky hádanky ve stylu Agathy Christie. Autorčiny zápletky jsou minimálně stejně dobré jako ty, které vymýšlela Královna detektivek, a její postavy jsou mnohem živější a propracovanější. Prostor tu má několik hrdinů, z nichž každý skrývá nějaké tajemství nebo výrazně zasáhne do děje.
Některé záhady možná nezůstanou záhadami až do úplného konce, ale vyřešit úplně všechno se vám nejspíš nepovede. Stopy tady jsou, ale předpokládám, že některé závěry ani nedomyslíte, protože si řeknete, že něco tak perverzního přece není možné. „Andělíčkářka“ má všechno, co od dobré detektivky čekáte. A věřte mi, že při čtení se přistihnete u toho, jak si nervózně okusujete nehty. A možná že i vás budou svrbět prsty a budete se muset hodně napomínat, abyste nelistovali dopředu. Jestli je Läckberg v něčem výjimečná, pak je to vytváření napínavých zápletek.
Uspokojivé.
Sérii s Erikou a Patrikem čtu postupně od prvního příběhu. Zajímá mě proto vždycky jak samotná zápletka (případ), tak příběhy všech ostatních postav.
Ale chápu, že pokud někdo jen tak sáhne po některém z dílů, je pro něj těžké zvládnout všechny postavy, jména, vazby.
Tyto detektivky na sebe prostě navazují.