Po přečtení předchozího dílu jsem vážně nevěděla, co mám od Města padlých andělů čekat. Skončilo to neuvěřitelně uzavřeně a já se velice bála, že autorka chce jen pokračovat ve velice úspěšné sérii, aby získala více peněz. Jsem velmi ráda, když můžu říct, že tomu tak není.
O neuvěřitelné čtivosti asi vypovídá i to, že jsem ji měla během tří dnů přečtenou. Z knihy jsem se prostě nemohla dostat a čím déle jsem četla, tím více jsem se do spárů tohoto skvostu zamotala.
Ačkoli mi ze začátku připadalo, že kniha vlastně o ničem není, vůbec mi to nevadilo. Byla neuvěřitelně čtivá. Každou stránku jsem doslova hltala a prostě jsem se nemohla odtrhnout!
Díky mému nadšení jste asi poznali, že autorčin úžasný styl se nezhoršil - možná právě naopak. Město padlých andělů mi konečně dalo ten pocit, kdy jsem si řekla, že vím, proč tuto autorku tak zbožňuji.
Ohledně postav tu ale mám jednu výtku. Je to asi spíše můj osobní pocit, ale neuvěřitelně mi vadí, jak se změnil Simonův charakter. Já vím, že když je člověk upír, asi se trochu změní, ale nechápu, jak se z nesmělého kluka mohlo stát... No to, co se z něj stalo.
Líbí se mi, že autorka dává mnohem větší prostor i postavám, které nejsou tak důležité. (Sice bych ocenila ještě více částí s Magnusem, ale na to má ještě dva díly.) Taky mě neuvěřitelně potěšilo, jak zde začala propojovat i minulost, která vlastně byla současností v Pekelných strojích. Hrozně mě pobavilo, když jsem si uvědomila, že ten, kdo tu trilogii nečetl, vlastně vůbec netuší, proč se to všechno děje.
Zhruba v polovině knihy se z díla, které sice bylo úžasně, nicméně mi nic nového nedalo, stala fakt napínavá kniha. Já se vážně bála, tohle nebudu popírat. Když se dělo něco nebezpečného, musela jsem po chvílích zavírat knihu a ujišťovat se, že tohle vážně není skutečné. Bála jsem se o hrdiny, které jsem si zamilovala, ale i o ty, co mi úplně nesedli.
Druhá polovina Vás, ale úplně pohltí - konečně pořádná dávka akcí, které jsou dobře napsané a propracované do posledních detailů. V této knize jsem uvítala otevřený konec, který Vás "nažhaví" na další díly.
Dějově se to podobá ostatním dílům, prto se divím autorce, kde bere tolik inspirace na sestrojení dalších super dílů. V knize se i více dozvídáme o Simonovi, ale nějak na mě ještě neudělal dojem. No, hold si musím počkat.
Přestože se zdálo, že všechno nakonec dobře dopadlo a největší nepřítel lovců stínu byl poražen, rozhodně tomu tak není a zdá se, že to nejhorší teprve přijde. Clary sice chodí s Jacem, ale ten se začne chovat nadmíru podivně. A také nesmíme zapomenout na Simona, a jeho vztah s Isabellou a Maiou.
Konec byl velmi napínavý a další díl jsem si musela ihned přečíst.
O neuvěřitelné čtivosti asi vypovídá i to, že jsem ji měla během tří dnů přečtenou. Z knihy jsem se prostě nemohla dostat a čím déle jsem četla, tím více jsem se do spárů tohoto skvostu zamotala.
Ačkoli mi ze začátku připadalo, že kniha vlastně o ničem není, vůbec mi to nevadilo. Byla neuvěřitelně čtivá. Každou stránku jsem doslova hltala a prostě jsem se nemohla odtrhnout!
Díky mému nadšení jste asi poznali, že autorčin úžasný styl se nezhoršil - možná právě naopak. Město padlých andělů mi konečně dalo ten pocit, kdy jsem si řekla, že vím, proč tuto autorku tak zbožňuji.
Ohledně postav tu ale mám jednu výtku. Je to asi spíše můj osobní pocit, ale neuvěřitelně mi vadí, jak se změnil Simonův charakter. Já vím, že když je člověk upír, asi se trochu změní, ale nechápu, jak se z nesmělého kluka mohlo stát... No to, co se z něj stalo.
Líbí se mi, že autorka dává mnohem větší prostor i postavám, které nejsou tak důležité. (Sice bych ocenila ještě více částí s Magnusem, ale na to má ještě dva díly.) Taky mě neuvěřitelně potěšilo, jak zde začala propojovat i minulost, která vlastně byla současností v Pekelných strojích. Hrozně mě pobavilo, když jsem si uvědomila, že ten, kdo tu trilogii nečetl, vlastně vůbec netuší, proč se to všechno děje.
Zhruba v polovině knihy se z díla, které sice bylo úžasně, nicméně mi nic nového nedalo, stala fakt napínavá kniha. Já se vážně bála, tohle nebudu popírat. Když se dělo něco nebezpečného, musela jsem po chvílích zavírat knihu a ujišťovat se, že tohle vážně není skutečné. Bála jsem se o hrdiny, které jsem si zamilovala, ale i o ty, co mi úplně nesedli.
Netrpělivě jsem ho vyhlížela a když jsem ho konečně dostala do ruky, připadalo mi to, jakby mi někdo sebral lízátko. V polovině knihy jsem si říkala, proč to prostě autorka neukončila třetím dílem. Ale neubyla tomu čtivost. Autorka může psát o ničem, ale stejně by jsme jí to žraly. Taky bylo dobré, že se v knize objevilo i něco nového. No, snad nás timmto dílem autorka připravuje na nějakou jízdu.