Kniha Františka Lehara nás přesvědčuje o tom, že se i memoáry jaderného fyzika mohou stát poutavou a místy přímo vzrušující četbou – nejen pro znalé a zasvěcené. Autor zde líčí své životní osudy a svou vědeckou dráhu od počátku šedesátých do poloviny devadesátých let 20. století na pozadí politického vývoje ve vlasti i ve světě. Se smyslem pro reportážní detail provází své čtenáře po zákulisí Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy, kde v letech 1961–68 působil. Popisuje tehdejší sovětské poměry, civilizační a sociální specifika preferovaného jaderného výzkumu, zachycuje pracovní, osobní i politické problémy československých vědců v Sovětském svazu, jejich každodenní život i prázdninové pobyty a výpravy, včetně expedic na vrcholky Kavkazu, Ťan-Šanu a Pamíru. Zaznamenává dramatický prožitek 21. srpna 1968 v Rumunsku a svůj následný odchod do exilu a následujícího života ve Francii a Švýcarsku. Vzpomínky provází řada pronikavých portrétů mnoha přátel a kolegů, mnohdy světových veličin oboru, odborný čtenář ocení průběžné exkursy do historie českého i evropského jaderného výzkumu, který dokumentuje i profesní část fotografické přílohy. S předmluvou rektora UK Ivana Wilhelma.